Report z Prague Death Mass III – den třetí: ARCHGOAT, DARK SONORITY, ABSU (Futurum Praha, 17.9.2016)

Čtvrtek v 19:52 | RaznAgul |  reporty
Každá přísaha na nejprohnilejší blackmetalovou blasfemii se musí potkat s pekelnými arcikněžími ARCHGOAT. Finská smečka v čele s chroptícím zařezávačem andělů se na svých albech už od betlémské děvky vždy navážela s neúctou a v přímém obrazoborectví do biblických symbolů. Pokleslá satanská špína jim nikdy v ničem nebyla cizí. Když tedy démonický Angelslayer s uhelným obráceným požehnáním na čele a pronikavým pohledem zaprodance stanul v doprovodu kozlů na pódiu, začala nebesa opadávat z peří. Skrz rozražená vrata svého albového obludária kapela svinsky hnala ven mrzké stvůry s kožichem vyklepaným karabáčem a mezi ně pokradmu vypouštěla zsinalé plouživé hadojedy. Z roztaženého betlémského lůna vytrysklo přibité bohaprázdno "Lord of the Void", ze světložroucích temnot se pod svitem úplňku z capa roztáhl "Goat and the Moon" a jánská zjevení rozprášil "The Apocalyptic Triumphator". Vedle velkých desek si ARCHGOAT vzpomněli v několika skladbách i na své svěcené EP "Heavenly Vulva" a ze zasuté demo minulosti vykutali shnilotiny "Penis Perversor" a "Rise of the Black Moon", které byly oprášeny již na jejich loňském splitku se Satanic Warmaster. A i když buchar "Hammer of Satan" zatloukl blížící se závěr setu s kytarou hrající jen do odposlechu, čert se z hodinových poživačných hodů nažral kozy víc než celé.


V okultnosti DARK SONORITY se sešla vybraná společnost trondheimských budižkničemů z notorických blackmetalových chásek Mare, OTOH a jim podobných, společnost pohrobků kdysi nadějných Kaosritual. Esoterické víření černého kovu dle receptur současné alchymie, jeden by si řekl při seanci adeptů navlečených v kutnách a opalovaných od svíček. Přitahovalo k nim ale cosi výraznějšího. Z hloubi uchvácených černo mešních mystérií se jim obzory nezřídka rozestupovaly a dávaly průchod roznětkové metalové dřevařině, která spalovala zem na popel. Prokleté luctusovské elementály, i když neznalým skryté v neosobnosti kapely, i tady hrály svou velkou hru. A muzice DARK SONORITY, možná víc než cokoli jiného, dávaly přitažlivou podstatu.


Tíhu hříšného břemene a okultních par pěstovanou po tři klubové večery právě včas rozmetali frontálním black-thrashovým průvanem američtí ABSU. Pro nashromážděné niterné rozpoložení jistá smrt, k rozpoutání běsnících živlů jasný povel. Vyšinutý vokální tahoun Proscriptor, jediný původní člen kapely, první polovinu vystoupení odeřval za současného likvidování svých roztřesených bicích a před každou skladbou jekal sotva srozumitelné, poblázněné průpovídky. To se ještě kus za kusem pečlivě střídal v hrdlořezech s podobně splašeným basákem. V druhé půlce se pak už sám postavil do čela bandy a svůj vokální projev dotvářel ve škubavých kata zauzleních, kterými stačil plně proplést prostor mezi svými dvěma kytaristy. ABSU se jen lehce otřeli o svou novější tvorbu povláčenou v okultní magii. Převážná část jejich setu patřila hlubší minulosti. Sumerskou mytologii období prvních dvou alb kapely pomohly vzkřísit zbojničiny "An Equinox of Fathomless Disheartenment" a "Never Blow Out the Eastern Candle". Ke keltským mýtům z tvorby pozdních devadesátých let se pak vrátili třeba s "A Shield with an Iron Face" a vytříbenou melou "Highland Tyrant Attack". Po nátlakovém poděsu ABSU nezůstalo v klubu nic na svém místě. Namísto aby se Prague Death Mass na konci rozplynula v bohovzdorné jiskřivé transcendenci, tihle z ní udělali dokonalé řešeto.


==
 

Report z Prague Death Mass III – den druhý: GOAT TORMENT, SHRINE OF INSANABILIS, DARVAZA, IRRKALIAN ORACLE, PROFANATICA (Futurum Praha, 16.9.2016)

Úterý v 19:05 | RaznAgul |  reporty
Ve spřežení tisíců ďáblů vtrhli do odpočatého klubu kozlotrýznitelé GOAT TORMENT. Pelichavým stvůrám ustájeným v kutlochu mešního jeviště pohodili řež zasviněného blackmetalového plevu, který se jim podařilo zušlechtit na jejich dosavadních dvou albech. Ve svorném šiku, vlastní silou přibitá k pódiu pronásledovala družina kolem hrdloběsného spráskance Kwela své zdivočelé stíny. Z prvotiny, kterou si před třemi lety podmanili odvrácenou stranu světa, podstrojili vášeň andělské kurevnosti "Angelwhore Dominator" i zvony odbíjený a kytarami ostrouhaný povel pro šelmu "Bestial Command". Podobně jako většina zúčastněných kapel i GOAT TORMENT šetřili slovem a ve vymezeném čase svá stáda ďasů vydatně pásli muzikou. Ze silného chovu loňských kázání k smrti zařízli rituální obětinu "Rising Dominion" a hned k ní i nadmíru horkokrevný kus "Bones Aligned". A to ještě zdaleka nebylo všechno. Strmě spádové vystoupení do mrtě rozkuchalo kozla v mukách. A bylo násilně ukončeno právě včas, na hraně příčetnosti samotné kapely i svědků jejího počínání.


Chorobou nejhlubší posedlosti trpěli ve své svatyni němečtí SHRINE OF INSANABIILS, aby z ní loni vylezli s prvotinou "Disciples of the Void", která obratem nakazila svět. Nepokrytě inspirovaní švédskou blackmetalovou školou, jejími hodinami temných funerálů a přísah na watainovskou bezuzdnost pekel, upřeni k velkým jménům ale s tváří, v níž se stále zračilo hodně ze sprosté duchovní podzeminy. Posvěceni melodickou houževnatostí, ale nijak na úbytě se sprašnou hrubostí a přímým likvidačením. Tak se neznalým představili zaprodanci ze zlem vysvěceného lazaretu. Svým konáním na pódiu bořili, aby ve vymeteném prázdnu vztyčili majestátní příbytky pro démony a označili je jejich žhavými pečetěmi. Zbyl po nich pronikavý smrad spálených kopyt a neurčité, znepokojující tušení, že si pro své zvrácené skutky cosi ze mně přisvojili.


Jestli se, nedejbože, žár zdál snad ještě málo žhavý, špínou nejtěžšího z hříchů k němu vzpláli luciferiánští pacholci DARVAZA. Povstali nedávno dílem ze severské hlavoocasé havěti OTOH, dílem z jižanské ortodoxie Kultu. Luctus a Thorns, jako Wraath a Omega, spojili ve společném padlém naturelu svá protipolná i velmi blízká založení a plivli směrem, kde se v žárný jícen rozevírá biblické stigma nebe. Poprvé do něj sestoupili loňským EP "The Downward Descent". A na jevišti Prague Death Mass, posíleni v sestavě o další z Kultu, mu dali živé požehnání. DARVAZA dštili prudce jedovatou síru, kterou zná black metal té nejpošlapanější kristovíry, a šel z nich cítit palčivý rasův smrad. O co se Wraath krotil ve svých luctusovských nepříčetnostech, o to častěji upadal do smyslů zbavených vytržení, v nepřítomném transu si pro sebe odříkával útržky kletby a strnulým pohledem měřil její dopad do uhranutých duší kolem. Do jedné z nich se vpálila osudově.


Sestup švédských IRRKALIAN ORACLE přes sedmero mýtických etáží do babylonských podsvětních hlubin byl závratný. Natolik závratný, že smysly přestávaly během obřadu vnímat i to málo, co v chaotickém víření tónů ještě zůstávalo z muziky, a mysl se v sebezáchově vzdávala jakýchkoli pokusů o pochopení, co se kapela svou esoterickou hudební alchymií pokoušela odkudsi z blackmetalového prazákladu odkrýt. Ztracen byl ten, kdo přišel za hudebním zážitkem, osvícen onen, komu se podařilo vplynout do silně magických nálad rituálu. K jejich rozčeření používal kněz všelikých tamburínek, mís a chřestů, a též kouzel chcíplých opeřenců zavěšených na stojanu mikrofonu, s nimiž v nepřipravený moment mrštil do bázně v úžasu zírajících. Pocity odnesené z vystoupení IRRKALIAN ORACLE byly pronikavé, síla proroctví ale zůstala mešním tajemstvím a za hranici poznamenané noci nepronikla.


Novosvětská vyšinutá smečka PROFANATICA, které za bicími velí nestor metalových heretiků Paul Ledney, se podle očekávání předvedla jako řádná zhovadilost. Nehrají black, nehrají death metal a nehrají snad ani hard core, ale všechno najednou a dohromady, a tak to taky s nimi na prknech mešní smrti vypadalo. Z černých rouhání a rudého rozpálení se vybarvili nejen v průsečíku svých velkých desek, ale zalovili i mezi ně, třeba pro svinčík "nábožné posvátnosti a spermatu", "mariánské panny počaté v hříchu" či "tvého vlastního ukřižování". Stařecký Ledney s plnovousem, shrbený za škopky, hrkal své blasfémie do závalových klepaček a pokřivený hudební prostor mu pomáhali rozrážet jeho dva kytaroví průvodci klátění vzteklou padoucnicí. Kotel se při arciďábelských hrách profanatického tria probral z předcházejícího transcendentna a vřel. A vyvřel v nakládačce dosti zkráceného setu, ze kterého však všichni měli i tak dost.


==

Report z Prague Death Mass III – den první: ULVDALIR, MISÞYRMING, 20:11 (Futurum Praha, 15.9.2016)

18. září 2016 v 9:56 | RaznAgul |  reporty
Pražská smrtonosná mše se po třech letech vrátila na své místo. Pod rachitickým kostlivcem střežícím tok orlojského času a u kamenného mostu obtěžkaného kříži jí to místo po všech čertech patří. Kdo dokáže chodit pražskou nocí a vnímat, v pohaslých, uspaných uličkách starého města může ještě občas narazit na zbloudilé duše rudolfinských šarlatánů, zakuckat se zvířenými zbytky kellyovského červenobílého prášku nebo se nechat nachytat zábleskem dávno ztraceného, magického karbunkulu. Prague Death Mass tak nějak přirozeně zapadá do temného, pokoutného mystéria skrytě rozvíjeného po staletí pod stovkami věží. A získala si i jakousi nedosažitelnou auru. Kdo se chtěl rouhat či kát při jejích letošních obřadech, musel konat rychle. Lístky byly pryč během několika dnů předprodeje. A proto se smíchovský klub Futurum už od prvního mešního dne plnil dosti rychle a s postupem noci se stával téměř neprůchozím přes černá lidská těla.

Úvodní večer snad ani nemohl začít lépe. Otevřeli jej ďáblovi posluhovači ULVDALIR svou přísahou na ryzí ingrijskou blackmetalovou smrt. Ruská peklorvoucí skvadra byla hodně aktivní na přelomu desetiletí, kdy vydali svoje dosavadní tři velké desky. Od té doby jim, zdá se, do viditelnější tvorby moc nebylo. Na pražských prknech se ale okamžitě vzpamatovali z limbu a své starší kusy rozbalili ve velkém. ULVDALIR vymetli pódium šlapavým, naspídovaným blackem v okamžité likvidační ráži. Spočinuli z něj, jen když došlo na moment zádušního vzývání nesmrtelné smrti a při chvilkovém tlumení svého horoucího žáru hluboko promrzlými kytarovými jemnostmi. Pozbytek to byla bezohledná jízda na vypelešeném čertovském hrbu, která klubový aparát rozdýchala až ke smrtelnému lapání po ještě nespáleném vzduchu.


Kdo nepropadl oddanému vzývání islandských MISÞYRMING už při jejich loňské pražské zastávce, teď se mu naskytla nová velká příležitost. Ostrované si jediným albem podmanili celou infernální říši se všemi jejími svůdnostmi a naživo opět ukázali díky čemu a jak. Kapela hustila kolem sebe překotnou, dorážející mlhu mnoha temných mohutností, aby ji pak na pokraji téměř nevyhnutelného závalu prorážela zakrvácenou křečí a vpouštěla do ní z kytar úchvatně tvarované přízraky a snivé průhlednosti. Kdo přežil těžce čitelnou, neomalenou blackmetalovou hrubost vystoupení MISÞYRMING, mohl se v jejích opatrně odkrývaných vyklenutích těšit z niterných povznesení, která mířila vysoko nad všemeloucí, neřádné silnoproudy. Jako když se pod drtivým tlakem nebes tělo zahryzává do hrubé země a v jejích vlahých skulinách nachází oblažující rozhřešení.


Kult ohně se vtělil do časového okamžiku, aby v rozšířené formaci odehrál své první EP "20:11". Příležitostná mutace Cult of Fire v projekt dvacet/jedenáct, bez rituálních hávů a ve výzoru omezeném na blackmetalovou dřeň, se stala jednou z nejlákavějších rarit letošního Prague Death Mass. Devilish ukřižovaný v nábojových pásech odkryl svou skutečnou tvář kristusáckého pekelníka a Vlad se mohl v tempu pustit do rozčesávání zvířeného popela z plamenů. Výjimečnost spektáklu ještě umocňoval poněkud civilizovaný Silenthell u tympánu. Škoda jen, že se při "Návratu zářného zla" ještě dost zvučilo a plnokrevný požitek přinesly až "Bytosti z prázdnoty". Při vědomí toho, kde jsou Cult of Fire dnes, dopadla dvacítka jako z nostalgie ojetá běhna. Tedy pro pamětníky náramně. Na závěr přidaný pokus o poctu kladivomistrovské "Černé svatozáři" poslal skladbu kamsi k zasloženému ďasu.


==

Další články


Kam dál

Reklama