Report z koncertu CULT OF FIRE, MASTER'S HAMMER (Futurum Praha, 13.6.2017)

16. června 2017 v 23:47 | RaznAgul |  reporty
Dvěma kapelám domácí blackmetalové scény přísluší s náležitou poctou přízvisko kultovní. Jedna si svůj neotřesitelný kultovní statut vytvořila na začátku devadesátých let, aby se po svém vzkříšení v nové době mohla vyžívat v jeho záměrném, vlastnoručním podkopávání. Ta druhá se nezdráhala výraz kult vetknout si přímo do svého názvu. Obé kapely obklopuje jedinečné mysterium. Zatímco jedna se k němu chová macešsky, z té druhé ono samovolně proudí a zachvacuje svými plameny stále více z temné mysli světa.


Když se před léty MASTER'S HAMMER probrali zpět k životu, majstro Štorm se nechal slyšet, že k obnovení tvůrčích aktivit velectěného spolku jej vedlo též sebepoškozující nutkání modlu Mistrova kladiva shodit z trůnu, kterého se jí dostalo v hlavách čím starších, tím nostalgičtějších metel. A je třeba říct, že se mu to s každou další deskou novodobých MASTER'S HAMMER daří stále víc. Jestliže návratové album "Mantras" šiky zapřisáhlých modloslužebníků ještě poblouzněně hltaly a následující "Konve" je mohly dokonce utvrdit ve víře v jejich dávné božstvo, extravagantní fošna "Vagus Vetus" už byla na pováženou a poslední velká nahrávka "Formulae" celou taškařici korunovala. Z někdejších mistrů uhrančivých okultních klišé, které čas zazdil do kultovní pověsti, se stali umělci poťouchlé estrády. Poslední tabu kolem kapely bylo zlomeno, když se roznesla novina, že MASTER'S HAMMER vystoupí na masovém Brutal Assaultu, a to v sestavě, která s tou původní ladí jen ve Štormovu zpěvu a Silenthellových tympánech. Zdálo se, že definitivní pád modly se přiblížil. Předpremiéra se nachystala o dva měsíce dříve do pražského Futura.

Někteří dorazili do klubu z přežívající fandovské posedlosti, mnozí kvůli pamětnické události, kterou si prostě nešlo nechat ujít. A našla se i spousta takových, kteří sice ctí dávný kult, současné podoby Mistrova kladiva berou ale jako strpěnou raritu a do Futura přišli na kapelu jinou. CULT OF FIRE, kteří večer otevírali, naplnili svůj název co do významu i svébytného poslání strhujícím albem "Ascetic Meditation of Death". Od chvíle, kdy deska přišla na svět, se padlá sláva kapely hvězd dotýká. Vystoupení Kultu ohně na domácích pódiích jsou sporadická a dosud na ně docházelo převážně při příležitosti seancí Prague Death Mass. O to jsou pro našince přitažlivější. Kdo z nich osudově propadl bráhmanským okultistickým temnotám, kterými se CULT OF FIRE nábožně žehnají, nemohl cestu do smíchovského klubu minout.

V omamné vůni kadidelní pryskyřice, ve světle desítek rozžatých svící, za honosným oltářem rozloženým po celé délce pódia, přetíženým nejrůznějšími kultickými rekvizitami od ikon hinduistické bohyně zmaru Kálí, přes lidské lebky a bysty kozorohů, až po sošky kobřích hlav a všeliké jiné havěti, v takovém zátiší stanuli samospasitelé CULT OF FIRE. Smysl jejich magického obřadu byl hluboce niterný a v onen výjimečný okamžik duchovně otevřený a srozumitelný těm, kteří se do něj dokázali zcela ponořit. S napojenou myslí se děly neuvěřitelné věci. Na emocionální houpačce se odrážela od záděrů hrubé blackmetalové škváry k duševním závratím a pronikavým pocitům líbezné sklíčenosti. K jitření vnitřních smyslů si nejvíce přisadily asketické meditace "Kali Ma", "When Death is All" a především pak "Khanda Manda Yoga". Kapela v čele s ďábelským pastorem Devilishem stála zařezaná v rituální strnulosti svého pódiového chrámu, kytarami z něj odřezávala své uhrančivé riffy a Coronerova bicí mašina k tomu ze zálohy neúnavně dodávala zážehové vzněty. Nabití dharmickou energií CULT OF FIRE předvedli nejsilnější vystoupení, jakého jsem od nich byl doposud svědkem. Z vysvěcených koncertních plamenů přišlo nehasnoucí osvícení.


Vyvolali jste si nás k životu, tak tady nás máte. Myslete si, že jsme duchové, kteří se zjevili, aby spolu s vámi otevřeli rakev vašeho skonaného mládí. Takto uvedl principál Štorm své MASTER'S HAMMER na pódium. A někdejší kult začal opět žít a dýchat. Všechno, na co sáhli z "Rituálu", každá skladba zahraná z nepřekonatelné první desky Mistrova kladiva křísila v plné autentičnosti zavátý čas i vzpomínky. Naživo slyšet "Pád modly", "Věčný návrat", "Géniové" a "Černou svatozář" bylo jak splnit si nedostižný sen. Chtělo se věřit, že se stal zázrak. Když pak ale po páru kouscích z "Jilemnického okultisty" došlo na novodobou tvorbu, aura se počala rozplývat. Tak, jak si František Štorm při obnovení kapely před pár lety umanul. A začalo kdesi hlodat, jestli s Henychem u basy, Blackoshem u kytary a Kapákem za bicími ještě vůbec jde o MASTER'S HAMMER. S přesunem setlistu do novodobé historie kapely se rozčarování dalo očekávat. Po počáteční unášivé euforii ale uštědřilo o to krutější ťafku. K nemilosrdnému obrazoborectví v druhé části koncertu si přisadily i dvě obnažené děvy na pódiu, které se z padnoucích bafometských stvoření převtělily v překážející laciné čubky. A dost od věci byl i Nergal z Behemoth, kterého si Štorm pozval k pokřtění, nebo spíše ledabylému potěžkání vzorků reedice "Rituálu" a "Jilemnického okultisty". Pádu modly už nezabránil ani závěrečný přídavek "Jáma pekel", při kterém se více než nostalgii dostalo prostoru zmalovanému, tetrálnímu polskému zpěvákovi. Ale co už! Stejně jako se zarytí uctívači kultu MASTER'S HAMMER kdysi dokázali přenést přes "Šlágry", tak se i dnes přenášejí přes kejkle obnovené kapely a střeží si její nedotknutelnou minulost. Protože v té se odehrává ten skutečný Rituál.


setlist: Pád modly, Věčný návrat, Géniové, Černá svatozář, Zapálili jsme onen svět, Útok, Typograf, Mezi kopci cesta je klikatá, Já nechci mnoho trápiti, Já mizérií osudu jsem pronásledován, Panuška, Nordfrostkrampfland, Vracejte konve na místo, Jáma pekel

==
 

SECTESY – "In the Secretion of Upcoming Days"

11. června 2017 v 9:23 | RaznAgul |  recenze
Připravte se na všechno, co lze potkat za bezměsíčné noci za krchovní zdí. Tam na odvrácené straně bytí, kde se chladné stíny postavily vzdorem životodárnému světlu, kde koruny ztrouchnivělých stromů vztyčily klenbu nad strnulostí mrtvolného ticha, kde z vlhké hrobní hlíny vystoupal pach nezvratného rozkladu, tam těkající myšlenky živých dotýkají se bran smrti. V bezvětří umrlčího háje rachitická torza klátí se vstříc zbloudilé člověčině a v jejich zpuchřelých tvářích zračí se horor. Nic vábného nepřichází z oné odvrácené strany světa. Najdou se však i tací, co z pochybné záhrobní kumpánie utvoří si partu. Našli se na kolínském smrtikovném zombišti a dali si název SECTESY. Kapelu založil deathmetalový buditel a srdcař Dejvy Krédl po skonu své předchozí družiny Despise. Od technické deathové ekvilibristiky se s novou bandou vrátil ke svým dávným láskám ze staré školy a dřevním způsobům exhumace. Pro své oldschoolové nadšení zlákal několik spřízněných duší a společně se pustili do muziky, v níž lpění na tradičních deathmetalových klišé a poplatnost zakladatelům žánru pojali jako přednost. Proč by ne, když jim srdce od narození bije právě tímto směrem. Kdo Dejvyho zná, ví, že o své staroškolské smrtelné úchylce dokáže s vášní hodiny vyprávět. A ty podobně potrefené pro svou vášeň strhnout. Daří se mu to i s muzikou SECTESY. Kapela otevřela příbytky mrtvých svým, dnes již beznadějně rozebraným, debutovým albem "The Shreds of Oblivion" z roku 2014. Oživlá smrt z kolínské hřbitovní periferie se dala do pohybu. Mnohé hlavy popřepadávala od té doby. A dnes dostala znova zálusk na čerstvé lidské mozky. Tři roky od své prvotiny přicházejí SECTESY s novou velkou deskou nazvanou "In the Secretion of Upcoming Days".

SECTESY se na albu otevřeně hlásí ke svým hudebním vzorům a poctivě podle osvědčených zásad strouhají svůj deathmetalový oldschool. S bravurou cizopasí na dismembřích riffech a schuldinerovské hutné hlíně. Drtí to a dřou tak zpátečnicky, že mnohý staromilec od desky neodtrhne ruce. Epíl alba ale nespočívá výlučně v jeho zaseknutí v zašlé době. Z předpisových osnov staré školy se SECTESY vytříbenými kytarovými očistci znova a znova pozvedají k vlastnímu, nezaměnitelnému ksichtu. To jsou momenty, které dělají z poslechu "In the Secretion of Upcoming Days" jedinečný zážitek. Album je prosyceno ustavičným střetáváním důvěrně známého a naposlouchaného s překvapujícími zápletkami a rozptylujícími kytarovými melodiemi, je zrcadlem deathmetalového fandovství i ryze osobní muzikantskou výpovědí. Dejvy jakožto výsadní autor muziky SECTESY i do této desky vložil kus z toho, co mu death metal kdy do srdce dal, a další pořádný kusanec ze svého osobitého tvůrčího nitra. Kolik si vzal od druhých a odkud je už jen sám sebou nápadně rozkryl zařazením předělávky "Sold Baptism" od Morgoth do středu alba. Skladba zcela zapadá do stylového založení desky, vše vlastního před ní i po ní je ale kytarově zcela o něčem jiném. Vyvedeno v nezaměnitelném rukopisu. Z každé skladby, každého riffu, každé melodie jde cítit, že za nimi stojí opravdové srdcařství. A do některých je ho ze samé vášně občas napumpováno až příliš. Tu by možná trochu střízlivosti a většího odstupu pomohlo, aby muzika tolik nezavalovala a nechala se snáze zažít. Útlocitnost posluchače ale nemůže být brána jako výtka. Spíše jako předpoklad pro delší cestu k úplnému osvojení si desky. A ještě jedna věc, která mě na nových SECTESY neobyčejně baví. Ač z přísně deathmetalového ranku, jejich muzika je až troufale vitální. A nakopává k životnímu elánu, i když se z jejích útrob odevšad hrabou vomoučnění, pohřebištěm zdrchaní zombie.

(Album vyjde na CD a výhledově i na vinylu u slovenských Metal Age Productions)

datum vydáni: léto 2017
původ: Kolín / Česká republika


seznam skladeb:
1. Eaten Alive
2. Putrid Inflammation
3. Spontaneous Infernal Combustion
4. Sold Baptism (Morgoth cover)
5. Possessed by Passion
6. The Theatre of Torture
7. Köln City Graveyard
8. In the Vortex Eclipse


==

CAPE OF BATS - "Violent Occultism"

6. června 2017 v 18:20 | RaznAgul |  recenze
Až po všem kolem zůstane jen black metal, hardcore punk a deathrock, budou se jistojistě hrát na mysu netopýrů. V místech, kde přebývají neurvalé temné síly, na které neplatí žádný řád ani pořádek a k jejichž vyvolání nejlépe poslouží útočná hudební magie sající krev z násilného okultismu. Kde ožívají dávné vampyrické legendy přibité bestiálním d-beatem přes srdce na pekelné poklopy země. To území spadá do výsadních držav britsko-amerických floutků CAPE OF BATS. Zavedli na něm podivný zlořád, který překračuje tradiční hudební styly, a rozesvinili s ním metalové temno. Trojice výrostků, co se shlédla v podivných odrůdách zhudebněné ponurosti, dostala před lety ještě podivnější nápad své náklonnosti smísit a založit na tom vlastní kapelu. Kytarista a vřeštivec Francis Kano prosypal své riffy i hrdlo škvárou příběhů o pohnutých osudech krvesajných monster. Kůly do hrudi jim zatloukla rázná dívčina za bicími Cassidy McGinley a duchařské nálady všeho toho pozdvižení rozvířil klávesami Matthew Geary. Aby jim to patřičně ladilo, pro studiové i živé hraní k sobě příležitostně přibírali podobně potrefené, kteří jim pomohli tvrdou muziku ještě přitvrdit. Vymysleli si pro ní škatuli vladcore d-bat. Po šesti letech zvěčňování na různých splitech a demosnímcích se CAPE OF BATS pustili do prvního velkého počinu. Album nazvali přiléhavě ke své nátuře "Violent Occultism" a pustili jej do světa na sklonku předloňského roku.


Násilný okultismus CAPE OF BATS si bere z black metalu zaprodanost temným vášním, z hardcoru jeho živočišný důraz a ze všeho dobrého smysl pro úchvatné instrumentální zápletky a melodická rozuzlení, jaké by od takové sběře sotva kdo čekal. Bordel z muziky ponejvíce tropí Francisovy kytary, které setrvale podléhají nezřízenému chaosu a vokální hysterie frontmana jej dále korunuje. Potud by to mohlo vypadat, že "Violent Occultism" je jen bohapustým drcením ďáblů ve hmoždíří zvrácené hudební alchymie. Chaotické víření riffů ale nijak nebrání tomu, aby album mohlo být posloucháno i na pohodu. Zvlášť první strana desky se honosí skladbami, které umí dát všemu tomu ztřeštěnému poprasku rozhřešení a uvolnit jej v magicky působivých pasážích. Z přebujelých změtí se kytary dostávají svépomocí či s přispěním ladných klávesových a basových preludií, zatímco bicí jim k tomu nakopávají svižnou punkovou roznětkou. Jako v nadmíru povedených kouscích "Weeping Daughters of Jerusalem" a "Ultimate Evil". První stranou debutu si mě CAPE OF BATS zcela získali pro svou muziku. Druhá Recenze strana desky je pak nejen svým označením béčková. I když i na ní se najdou skladby, které se nezapomínají, jako třeba maršující "Grand Evocation of War". Už jen pro tu stojí za to fošnu obracet a točit. Nejprve je ale potřeba si na ni a na CAPE OF BATS zvyknout. Ne každý je totiž dokáže pobrat. Nepřístupnost alba "Violent Occultism" pro běžného metalového smrtelníka a jeho současná objevnost nespočívají ve vlastních vampyrických duchařinách nahrávky. Spočívají ve způsobu, jak je podává. Totiž násilně, neurvale a bez stylových servítek.

(Album vyšlo na vinylu u Unholy Anarchy Records a k poslechu je též na bandcamp stránce labelu)

datum vydání: prosinec 2015
původ: Velká Británie / USA


seznam skladeb:
1. Kali Yuga (The Lightning & the Moon)
2. Resurrektion
3. Lord of the Shadows
4. Death Kami
5. Weeping Daughters of Jerusalem
6. Ultimate Evil
7. Blue Hands
8. Night of the Buck Knives
9. Follow Me (To Death)
10. Buckets of Blood
11. Damned to Sands
12. Grand Evocation of War (Vindex Jugend)
13. Hecatian Nights

==

Další články


Kam dál

Reklama