Report z koncertu NACHASH, KRINGA, PERGAMEN (Modrá Vopice Praha, 24.6.2018)

6. července 2018 v 0:42 | RaznAgul |  reporty
Rok se sešel s rokem a hlavu znova začaly zaměstnávat nápady, co z blogu přenést na domácí koncertní pódium. Ve výběru místa konání akce bylo hned od začátku jasno. Modrovopičí dřevěnice má všechny přednosti undergroundového klubu a stále patří k tomu vyhlášenějšímu, co pražské podzemí nabízí. Gravitační středobod místní punkové scény dává komfortní zázemí i extrémnějšímu metalu. A jakože je bouda ze dřeva, dřevnímu nemazlivému kovu to tu pasuje po stránce zvuku i prostoru náramně. Protože jsem chtěl Vopici zase pořádně přitemnit, při volbě kapel jsem sáhl mezi černé spolky, se kterými jsem měl nedávno co do činění na stránkach The Heavy like Hell nebo před lety v někdejším Mortem zinu.


Norští ďábelští hadilovi NACHASH se na tomto blogu objevili se svou vůbec první nahrávkou, recenzovaným předloňským EP "Conjuring the Red Death Eclipse". Už tehdy slibovali, že co nevidět přijde na svět jejich debutové album. Vydání desky se posunulo až na letošní léto, a tak se nabídla šance zlákat kapelu i s jejich čerstvou prvotinou naživo k nám. Rakouští KRINGA mě svou muzikou očarovali při obou svých minulých pražských zastávkách, v rámci druhého vydání Prague Death Mass a v roli souputníků pekelných splašenců One Tail, One Head. Po dvou úctyhodných EP "Total Mental Desecration" a "Through the Flesh of Ethereal Wombs" si s další nahrávkou dávají dosti načas. Kapela toho v poslední době nenahrála moc ani koncertně. Pozvánkou do Modré Vopice jsem chtěl jejich uhrančivou blasfémii znova zpřítomnit na pódiu a třeba i pomoci nakopnout je k tvůrčímu sebevzkříšení. Benyho PERGAMEN mi leží v hlavě a jejich alba točí v přehrávači už roky. Přesněji od chvíle, když jsem si onehdá poprvé pustil jejich dnes už deset let starou fošnu "Nechutné divadlo poetického komba Pergamen". Beny původně plánoval zavřít se v červnu do studia a finišovat práci na nové, již sedmé desce kapely. Lanem do Vopice jsem jim plány trochu naboural. A přisvojuji si zanedbatelnou zásluhu na tom, že si PERGAMEN s dokončením nové desky o něco pohnuli, a čerstvě vylisované CD "Spiritual - Paradigma - Kosmos" tak mohli přivést už ten večer do klubu. Povedený temný trojlístek proměnil modrovopičí dřevěnici od klekání do nočních hodin v rejdiště rouhavých katechetů, přízraků z vyvrácených templů a severských černých posedlostí.


Čekal jsem, že vidět PERGAMEN po delší době na koncertním pódiu bude silným zážitkem. A tak se i stalo. Jejich modrovopičí antré si mě vzalo a za pačesy utáhlo. Do kapely se nedávno vrátil k sólové kytaře její někdejší člen Lukas a bandě to ve staronové sestavě výtečně ladí a naživo ďábelsky zapaluje. Do večera vyskládali grandiózní setlist, sestavený z těch nejvybranějších věcí, co se objevily na jejich albové trilogii z let 2011-15. Po úvodních skladbách z třetího dílu série, fošny "Crudus Amuera", rozvířili v čertovských decibelech klipové "Ticho" a kapela i klub se rázem dostali do rauše hořících paralelních světů. Beny a Lukas z přítmí soustředěně zařezávali temné kytarové verše do ohořelých pergamenů a bicí garde jim k tomu dával v rozčísnutých klepačkách prvotřídní Zbyndis, jakéhosi až evangelijního zjevu v tlumeném pódiovém svitu. PERGAMEN vdechli Vopici celou svou zpropadenou duši. Skladbou "Nenávist" přenesli na jeviště kus z "nechutného divadla", alba, které si u mě stále drží své uhrančivé kouzlo. Podobně jako jej mají temné perly z "Nuber Atra", desky výrazně osobité v ponoření do nabroušené padlé poetiky, jíž se PERGAMEN od kolébky zaklínají. Těch temných perel vysázeli do večera hned několik. A hodně povedenou "Pohřbeno v šedi" svůj set uzavřeli. Na čerstvou albovou novinku se tentokrát ještě nedostalo. I ze starších věcí podaných naživo ale bylo cítit, že práce na "Spirituál - Paradigma - Kosmos" pomohla nakopnout PERGAMEN do úctyhodné kondice.

setlist: Katechismus rouhání, Trůn plovoucí na krvi, Ticho, Nenávist, Vděk tmám, Zlomená páteř lidstva, Kde vyhaslé duše tančí verše noci, Ve snách, Pohřbeno v šedi

PERGAMEN - "Pohřbeno v šedi" (audio bootleg z koncertu)


Rakouští posedlí pacholci KRINGA vysočanskému klubu ukázali, že ač se v poslední době do koncertní činnosti nijak nehrnou, čert u nich nikdy nespí. Svým zfanatizovaným blackmetalovým d-beatem vypálili do prken dřevěnice ta nejpekelnější znamení. Na modrovopičím jevišti se představili jako po všech čertech otrkaná bestie, jako by z živého pódia nikdy neslezli. Rozvířený Vritra soptil do alchymie kytarových riffů svá prokletí a ve vyšinutých zlotřilostech se předháněl s basákem Berstukem, uchváceným tělem i duší v démonických záškubech. Skrze rozptýlené kadidelní pižmo, kterým si vykuřovali pódium, prohnali všechny skladby svého předloňského EP "Through the Flesh of Ethereal Wombs", včetně té stopáží nejvýživnější, dvanáctiminutové "Vibrant Walls". Z EP předchozího k nim přiložili šlágr "Wreck the Temples" a dále tři skladby nové, které by se měly objevit na nadcházející nahrávce kapely. Tu se KRINGA chystají upéct ve studiu během letošního srpna. Což je dobrá zpráva pro všechny fandy, kteří, stejně jak já, dlouho doufali v tvůrčí sebevzkříšení kapely. Podle toho, co se při jejich setu v klubu odehrálo, zůstávají KRINGA i pro věci příští poháněni drzými d-beatovými ostruhami, silně zmámeni opiem mrzkých démonů i svinsky štvaní horečnou hysterií temnot. V dřevěnici z toho všeho praštělo, že sotva udržela pohromadě. Výteční KRINGA posunuli modrovopičí večer ještě blíže pekelnému chřtánu. A k ještě intenzivnějšímu metalovému zážitku.

KRINGA - "Wreck the Temples" (audio bootleg z koncertu)


Tucet převážně doma odehraných koncertů, jedna malá deska a debutové album čerstvě vytažené z pece. Tak vypadá stopa, kterou dosud zanechali v metalovém podsvětí norští pokušitelé černého kovu NACHASH. Ač jde o kapelu sotva opeřenou, její sestavu tvoří poměrně ostřílení muzikanti. Život jí vdechl kytarista Anders Westbye a vše se začalo slibně rozjíždět, když k sobě zlákal bicmena Kenneth Tillera, volného po náhlém konci jeho původní kapely, v podzemí vysoko stoupajících Celestial Bloodshed. Už svým prvním EP vzbudili velice slušný ohlas a jejich jméno se začalo šířit hlásnými troubami scény. Krátce před cestou do Prahy dostali lákavou nabídku jet šestnáctizastávkové turné s pekelníky Horna a Blaze of Perdition. Kvůli pracovní i osobní vytíženosti museli odmítnout a dle vlastních slov na podobná dobrodružství ani propříště nebudou moci kývnout. Jejich vystoupení v Modré Vopici tak bylo ojedinělou příležitostí tuhle povedenou chásku slyšet naživo. Do klubu přivezli svou žhavou prvotinu "Phantasmal Triunity" na CD i v koncertním setlistu. Zahráli téměř všechny skladby z alba, nastřídačku s věcmi z předchozího ípka. Hadí bestii vypékali v houževnaté střednětempé výhni, odřezávali z ní do úmoru opakované kytarové sloky a omámený klub přiváděli k sobě náhlými skladebnými zvraty a vždy nějakým zapamatovatelným rozuzlením. NACHASH se i s novou muzikou přidrželi původně nastoupené cesty. Jejich kytarami zmohutnělé norské temno doráželo z pódia ještě přesvědčivěji, jak z desek. Vopice dostala se severskou kuráží na frak. Od kapely, jejíž jméno by si všichni milci undergroundového black metalu měli propříště hluboko vštípit do paměti.

setlist: Red Death Eclipse (A Savage Darkening), Apex Illuminous, Astride the Chasm's Depths, Fleshtemple Incineration, A Necromancer's Lament, Vortex Spectre, Astral Sacrifice, Crimson Monarch

NACHASH - "Apex Illuminous" (audio bootleg z koncertu)


==
 

Report z koncertu IRON MAIDEN (Letiště Letňany Praha, 20.6.2018)

26. června 2018 v 11:03 | RaznAgul |  reporty
Oživená železná panna už zatáhla své pařáty zpět do bezpečných šasí přehrávačů. Trvalo několik dlouhých dnů, než se dokonalé pobláznění zklidnilo. Silné dojmy z uplynulé pražské středy ale nadále vydatně vyživují metalistovu mysl. Ódy zaznívají odevšad a kdo byl u toho, musí všem dát za pravdu, že o zastávce britské legendy IRON MAIDEN v našich končinách v rámci jejich aktuálního turné "Legacy of the Beast" nelze dít jinak, než v samé chvále. Ale jakápak vlastně zastávka?! Ironi přistáli na plochu letňanského letiště střemhlav ve spitfajru a od první sklaby setu "Aces High" hráli jen s vysokými kartami. Panna se k nám vrátila po dvou letech od předchozí, albové šňůry "The Book of Souls" a tentokrát v režii vystoupení opět tématicky sáhla do své minulosti. Nešlo však o žádný výroční retro živák oprašující některé z dávných alb, jak jsme u Maidenů mohli být v poslední době zvyklí. Pointu výběru skladeb tvořících "odkaz bestie" odhalil majstro Bruce hned zkraje vystoupení. A tak všichni mohli společně s kapelou v notoricky známých i málo hraných kusech sledovat zápletky lidských ctností a neřestí, co obracejí svět k nebi a nebe do pekel.


Udatnost marš batalionů ("The Trooper") a leteckých bitkařů ("Aces High") se propletla s lidskou touhou dotknout se nebeských výšin ("Where Eagles Dare"), která je od pradávna spojována se symbolem letu bájného Ikara ("Flight of Icarus"). Ve stejné touze spočívá i lidská troufalost odpoutat se od všeho pozemského a dosáhnout duchovního osvobození ("Revelations"), které, dříve než je naplněno, končí přibito na kříži náboženství ("Sign of the Cross") a zúčtováno do tří šestek ďáblem ("The Number of the Beast"). I když Dickinson na začátku všechny před pódiem navedl, jak se dá pochopit provázanost skladeb koncertního setu, v jeho průběhu dál nemoralizoval a šlo především o muziku. Došlo na povinné klasiky "Fear of the Dark", "Iron Maiden" i "Hallowed Be Thy Name", mě však tentokrát nejvíce strhly Brucem přisvojené fláky "The Clansman" a "Sign of the Cross" z doby, kdy kapele za mikrofonem vévodil Blaze Bailey.


Dá se rozplývat nad brilantním zvukem, který ostřil riffy všech tří kytaristů a nechal se nabíjet McBrainovým tlučmistrovstvím. Dá se žasnout nad famózními hráčskými výkony nestárnoucích muzikantů, důsledným basovým taktem Stevea Harrise či kytarovým žonglérstvím Janicka Gerse. Dá se hluboce klanět Dickinsonově pódiové živelnosti a schopnosti vytáhnout šou k nezapomenutelným vrcholům. Na živém "odkazu bestie" uhranulo k tomu všemu ještě jedno podstatné. Ač IRON MAIDEN opět hýřili pódiovou výpravou a bombastickými kulisami, ač se Bruce teatrálně měnil v převlecích od žoldnéře až po mnicha a pouštěl se do tradičních skečů, včetně zápasu na život a na smrt s Eddiem nadživotní velikosti, a naoko spontánních blbinek, tyto nezbytnosti pódiového představení železné panny ani na okamžik neodváděly pozornost od toho nejpodstatnějšího, na co metalista na koncerty svých kapel chodí. Totiž od samotné muziky. Všechno, co IRON MAIDEN v Letňanech předvedli, od vizuálu, přes nasazení, až po hráčské podání každé skladby, zapadalo přesně do sebe a drželo pevně pohromadě v jedinečném hudebním tvaru. Byl to heavymetalový svátek v režii velkolepé heavymetalové kapely.


setlist: Aces High, Where Eagles Dare, 2 Minutes to Midnight, The Clansman, The Trooper, Revelations, For the Greater Good of God, The Wicker Man, Sign of the Cross, Flight of Icarus, Fear of the Dark, The Number of the Beast, Iron Maiden, The Evil That Men Do, Hallowed Be Thy Name, Run to the Hills

dále hráli: The Raven Age, Killswitch Engage

==

Původní rozhovor s GRAVEBREAKER

22. června 2018 v 19:07 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.


Pojďte se vlámat se do hrobů a vyzdvihnout z nich staré metalové poklady, co pocházejí z časů zašlých, avšak nikdy neumřelých! Pokud se dostanete skutečně hluboko, kde spočívají poklady z nejcennějších, jistě mezi nimi narazíte na debutové album "Sacrifice" švédských heavymetalových nadšenců GRAVEBREAKER (recenze alba na blogu). Přestože je nahrávka jen dva roky stará, podařilo se jí zanechat pozoruhodnou stopu na těžkokovové scéně osmdesátých let. Má dosti na to, aby dokázala nadchnout všechny stárnoucí metalisty, kteří stále sní svůj sen o ohraných kazetách Judas servírovaných denně na talíři. Banda třech vyznavačů staré metalové školy na své prvotině ukazuje, že ze života uvízlém v minulosti se stále dají vytřískat poutavé hudební vibrace i svěží duch. Se stejnou posedlostí starými dobrými heavymetalovými časy jsem se pustil do následujícího rozhovoru se zpěvákem Nightmare a kytaristou Fury. Došly v něm na přetřes muzika GRAVEBREAKER i všemožná puzení kapely hrát ji právě tak, jak jde slyšet na jejich povedeném debutu.

I. Nějakou chvíli trvalo, než jste dali dohromady debutově album "Sacrifice", a nechali tak o sobě jako GRAVEBREAKER poprvé hlasitěji slyšet. Bylo potřeba, abyste nejprve dostatečně zestárli a stali se tím náchylnější k nostalgii a schopnější náležitě ocenit heavymetalovou klasiku, na níž vaše první deska jede?
Nightmare: Myslím, že jsme propadli heavymetalové nostalgii dávno před tím, než se z toho stala móda. Stejně tak věřím, že jak člověk stárne, stále častěji se dívá do zpětného zrcátka života a vzpomíná na staré dobré časy.
Fury: Popravdě řečeno, heavymetalové klasiky jsme měli plnou hlavu už tenkrát, když dnes už legendární kapely vydávaly své první nahrávky. A v té době ještě nemohla být řeč o nějaké nostalgii přece.
Nightmare: Přesně tak, tenkrát dnešní heavymetaloví klasici ještě nebyli klasiky.

II. Co všechno jste museli v životě "obětovat" pro heavy metal? A když se podíváte nazpět, stálo vám to za to?
Nightmare: Kariéru investičního bankéře, ohromné saudské dědictví a kamarádství se všemi těmi báječnými spolužáky ze školy. Heavy metalu jsme obětovali opravdu hodně. A určitě to stálo za to, vždyť stačí se jen na nás podívat.
Fury: A co třeba dobrý vkus?
Nightmare: Jedinou věcí, kterou skutečně je potřeba obětovat, je poslouchání té nudné muziky, co jí je všude kolem plno.


III. Váš debut oplývá přímočarými heavymetalovými sjížděčkami, jako jsou"Pray for Death" nebo "Gravebreaker", ale také si dokáže vyhrát v instrumentálně výpravnějších kouscích jako "Kill and Kill Again" či "Messenger of Death". Co je pro GRAVEBREAKER přitažlivější, rozcupovat všechno kolem a pořádně si při tom vymlátit hlavu, nebo krášlit heavy metal skladebnými kouzly?
Fury: Obojí je pro nás stejně přitažlivé.
Nightmare: Líbí se mi, že zmiňuješ "výpravnost" jedním dechem se skladbou "Kill and Kill Again". Skladbou, která má stopáž pod tři minuty, když nepočítám její mluvené intro. Ta věc přesně vystihuje náš přístup ke skládání muziky. Výpravnost podávaná v malých baleních.
Fury: Přesně. Něco jako pořádně velká kára rozdrcená v lisu a zmáčknutá do malé, tuhé kovové kostky.
Nightmare: Takový přístup se nám líbí i v muzice, kterou posloucháme. Například Mercyful Fate umí velmi dobře spojovat heavymetalový říz a výpravnou melodiku.

IV. Démoni a síly zla provázejí téměř každý řádek textu a všechny riffy a melodie skladeb alba "Sacrifice". Jste přesvědčeni, že když už byl jednou heavy metal zrozen v pekle, zůstane navždy prokletý a pln ďábelských přízraků?
Fury: Myslel jsem si, že heavy metal se zrodil v Astonu... (pozn. z britského Astonu pocházejí všichni původní členové Black Sabbath)
Nightmare: Upřímně, není to tak, že bychom na celé desce jen proháněli démony a zlo. Je taky dost násilná, v obecném smyslu, a plná různých drsňáren.
Fury: A nejde na ní o násilí jen obecně. Najdeš tu i zcela konkrétní krutosti: karate, pouliční bitky, tlupy z periférie, vyšinutého zabijáka v parku, válečné štváče s vymytými mozky...
Nightmare: Prostě všechno dobré, co život přináší.

V. Album jsem už nesčetněkrát protočil, ale pokaždé mě při poslechu jeho titulní skladby "Sacrifice" překvapí jakési podivné hlasy, co zaznívají odkudsi z hloubky, pod povrchem muziky. Jakoby na mě někdo v pokoji mluvil, než si znovu uvědomím, že to vlastně straší v samotné skladbě. Co za podvědomé, hypnotizující zvuky jste to k čertu přimíchali do té skladby a možná i do dalších míst desky?
Fury: Zapletli jsme se s esoterickou deskou Ouija.
Nightmare: Nemáme svolení veřejně rozebírat tyto záležitosti. Prohřešili bychom se proti nesvatému spolčení s naším temným Pánem.
Fury: Myslíš ten chorál v cembalovém závěru skladby? Je dost možné, že ukrývá pozpátku zpívaná poselství v latině.
Nightmare: No a je to venku!


VI. Magičnost vaší muziky spočívá velkou měrou v úchvatných klávesových melodiích. Přesto v bookletu alba píšete, že během jeho nahrávání nebylo ublíženo jediné klávese. Jak to tedy máte v kapele s tímto nástrojem?
Fury: Vždycky mě hodně potěší, když slyším, že lidem se líbí klávesové party na naší nahrávce.
Nightmare: To upozornění v bookletu má uklidnit ty zatracené prašivce z Humanitární společnosti na ochranu kláves.
Fury: Náš klávesák vždy bude raději hrát za oponou, abychom předešli jakýmkoli sporům.

VII. Přemýšleli jste už u tom, že byste doplnili sestavu o další muzikanty, dotáhli vaši heavymetalovou nostalgii i k živému vystupování a bestii GRAVEBREAKER na koncertní pódium?
Nightmare: Bestie je příliš divoká, než aby se dala zkrotit. Pustit ji na pódium by nebyl dobrý nápad. Vůbec by to nebyl dobrý nápad.
Fury: No a taky bychom si nemuseli vzpomenout, jak zahrát všechny ty skladby.

Díky moc za zodpovězení otázek. Zůstaňte bdělí a nadále svěťte padlé heavymetalové anděly!

==

Další články


Kam dál

Reklama