Report z koncertů RUNNING WILD, SAXON, KREATOR (Masters of Rock Vizovice, 14.-15.7.2017)

18. července 2017 v 19:32 | RaznAgul |  reporty
Z klubového podzemí rovnou mezi metalové slečinky. Že je to zvrácené? Bylo by, kdyby se mezi veřejně bezpečný metal, co každoročně rozezvučí vizovickou kotlinu, nevměstnaly i legendární kapely, které mají nemalé zásluhy na podobě dnešního metalového podzemí. Festival Masters of Rock je sériovou výrobnou "tvrdé" hudební zábavy pro každého, kdo se alespoň trochu tvrdě cítí. Tím se ale není třeba trápit. Když se na jeho soupisce objeví bandy, které stojí za to shlédnout, není nic lehčího, než vypustit kila kravin, co tenhle fesťák produkuje, a jít si pouze za svým. S takovým úmyslem jsem na letošní MoR vyrazil.

Zlákala mě tři velká jména. Heavymetaloví klasici RUNNING WILD patří u mě ke kapelám "prvních několika desek" a hlubokých vzpomínek na minulost. Pirátské nášivky z burzy dávno už vzal čas, jejich debutové album "Gates to Purgatory" a následující fošny z osmdesátých let ale oprašuju dodnes. Podobně je to s pardály britské okované vlny SAXON. Kapela má i v pokročilém věku páru jako kdysi, drží si svůj těžkotonážní šarm a nemusí vůbec žárlit na okázalejší vnady železné panny, slavnější to příbuzné. Na vražedné thrashingové výživě KREATOR se vyrůstalo z metalových plenek. Bigbíti se tenkrát chytali za hlavu, co že je to za zvěrstvo, tolik lačné po generační krvi. Dnes už je Milleho banda velkou kapelou a více než obrázkem z "Pleasure to Kill" ohromuje svou velkolepou koncertní výpravou. Raubířský základ pod povrchem vší té bombastičnosti ale pevně stojí dál. Tahle tři jména mě přitáhla na vizovický festivalový potlach. U nich jsem začal a s nimi i skončil.


RUNNING WILD vzali másterovské pódium korzárskou ztečí. Před barikádou marshallů s překříženými hnáty pirátského maskota pustili svou koncertní šalupu po čerstvém větru i po proudech své slavné minulosti. Kapela s Rolfem Kasparkem na kapitánském můstku pálila do nadržených pamětníků v kotli z těžkých heavymetalových děl. S každým zásahem ukazovali, že je u nich i po třiceti letech pořád ostře nabito a cesta do klidného přístavu se jen tak neplánuje. RUNNING WILD složili svůj koncertní setlist ze starých pecek, vylouskaných hlavně z vlajkového alba "Death or Glory", a z věcí loňské novinky "Rapid Foray". Na pódiu nepřestávala hořet koudel do podpalubí napěchovaného střelným prachem. Když po klasikách "Riding the Storm" a "Lead or Gold" přišlo několikaminutové sólo na škopky, roztlouklo rozpálené metalové hlavy do úžasu. I takové frajeřinky patřily kdysi k dobrým zvykům heavymetalových koncertů. Poslední albový zásek představily v dobrém světle skladby "Rapid Foray" a "Warmongers" a zvláštního zacházení se k nim v přídavku dostalo hodně povedené "Stick to Your Guns". Především se však čekalo na kultovky. Ty z debutu sice nepřišly, ale nezapomenutelný koncert dokázaly udělat i notorické vyřvávačky "Under Jolly Roger" a " Conquistadores", která vystoupení uzavřela. Starý vlk Rock'n'Rolf se se svým mužstvem na deskách i na pódiu stále drží kursu. A protože dávné heavymetalové lásky nerezaví, dokud budou mít RUNNING WILD pevné stěžně a vlajky vlát vysoko jako na mástrech, do šrotu je jejich fandové nepustí.

setlist: Fistful of Dynamite, Bad to the Bone, Rapid Foray, Soulless, Riding the Storm, Lead or Gold, By the Blood in Your Heart, Locomotive, Warmongers, Running Blood, Under Jolly Roger // Stick to Your Guns // Conquistadores


Heavymetaloví matadoři SAXON do toho řežou už bezmála čtyřicet let a nahráli za tu dobu dvaadvacet velkých desek. Přitom na polovinu vizovického vystoupení si vystačili se třemi stěžejními nahrávkami, které spáchali za dva roky na začátku osmdesátek. Odehráli tak až na pár novějších skladeb ryze oldschoolový set. Pardál Biff Byford vytahoval jak esa z rukávu letité šlágry kapely a házel je do kotle coby účinnou návnadu pro staroškolské fans. Do běsného heavymetalového živlu je hnal neúnavně pařící basák Nibbs Carter a kudrliny jim v blyštivých kytarových sólech natáčel výtečný Doug Scarrett. Novější věci zařadili SAXON do první půlky setu. Otevřeli jej titulkou svého zatím posledního, loňského alba "Battering Ram" a k ní přibili o něco starší nabroušenou ponurost "Sacrifice" a hymnickou "Battalions of Fear". Do skvěle rozjetého koncertu sedla jak ulitá skandovačka "Dogs of War", která pod pódiem vypráskala okované hyeny z kotců. A ty se pak hladově vrhaly po každém dalším fláku, co kapela zvedla z hlubin své bájné minulosti. Zazněly všechny zásadní skladby, kterými SAXON kdysi puncovali novou vlnu britského heavy metalu. Mezi nimi smršť "Heavy Metal Thunder", zpěvná "Princess of the Night" i notorická pecka "Wheel of Steel". Závěrečnou "Denim and Leather" Biff odzpíval navlečený v onášivkované džísce, kterou si před skladbou vypůjčil od kohosi v předních řadách kotle. A tímto gestem, stejně jako celým svým strhujícím koncertem, vzdali Biff a jeho banda hold pevné víře v nestárnoucí, poctivý těžký kov.

setlist: Battering Ram, Let Me Feel Your Power, Sacrifice, Power and the Glory, Solid Ball of Rock, Dogs of War, 20.000 Ft, Battalions of Steel, Motorcycle Man, 747 (Strangers in the Night), Heavy Metal Thunder, Strong Arm of the Law, Princess of the Night, Wheel of Steel, Crusader, Denim and Leather


Když se před vystoupením KREATOR začaly na pódiu městnat jakási obří neprůhledná okna s bytelnými kovovými rámy a další obskurní propriety, bylo hned jasné, že tady půjde vedle muziky i o velkou podívanou. Od koncertu v ostravské vítkovické hale v prosinci 1990, kdy jsem je viděl poprvé, se z družiny kolem Milleho Petrozzy stala velká kapela se vším, co k tomu přináleží. Včetně monstrózní pódiové výpravy. Pod vizovickým pódiem mě chvílemi napadalo, že s thrashující energií schopnou strhnout svět do podzemních pekel nemají KREATOR nějaké divadelní obezličky zapotřebí. Zcela zaujmout dokážou i jen svým masakrálním nasazením. K dnešní koncertní vizáži kapely ale tyhle věci prostě patří. A na másterovských prknech byly použity střízlivě, k podkreslení dojmů z muziky, aniž by nějak ubíraly na charismatickém nasazení samotné kapely. KREATOR tentokrát hráli hlavně z novějších desek. Ta z letošního roku nese název "Gods of Violence" a do setu se z ní dostalo hned pět skladeb. Vedle titulního thrash řešeta hodně zaujaly neúprosná nakládačka "Satan Is Real" a rozvážnější "Fallen Brother", při které se do projekčních oken promítaly fotky těch, kteří už kráčí na druhé straně pozemského metalového světa. Pro všechny pamětníky se pak kapela vytasila s debutovou šlupkou "Total Death" a jen o něco mladší zákeřností "Extreme Aggression". A i když KREATOR tentokrát vynechali tradiční moshující kusy "Flag of Hate" a "Right of Violence", Mille si našel dost příležitostí, aby vyprovokoval kotel do circle pitů a podobně vražedných vylomenin. Vřelo to v něm na tenhle fesťák neskutečně, kola se lámala do chaotických strkanic a nad hlavami putovala schvácena torza těl do záchytných spádů pod pódiem. Koncert vygradoval s výtečnou "From Flood into Fire", která podpálila živé ohně před kapelou a k nim požár v projekčních kulisách. Bralo to dech! Až v přídavku, na samotný závěr svého vystoupení KREATOR vysmažili napjatě očekávanou klasiku "Pleasure to Kill". Při ní už se všichni mohli s chutí pozabíjet. Protože to, co tentokrát Mille, Ventor a spol. předvedli, za takový konec rozhodně stálo.

setlist: Hordes of Chaos (A Necrologue for the Elite), Phobia, Satan Is Real, Gods of Violence, People of the Lie, Total Death, Phantom Antichrist, Fallen Brother, Enemy of God, From Flood into Fire, World War Now, Hail to the Hordes, Extreme Aggression, Civilization Collapse // Violent Revolution, Pleasure to Kill



==
 

Report z koncertu SOL SISTERE, SORATH, GOATCRAFT (Modrá Vopice Praha, 9.7.2017)

13. července 2017 v 21:34 | RaznAgul |  reporty
Když jsem před časem rozjížděl The Heavy like Hell, chtěl jsem blog/zine pojmout odlišně od mého dřívějšího psaní pro Mortem. Rozhodl jsem se recenzovat pouze nahrávky,, které mě zaujaly natolik, že jsem si je na některém z nosičů koupil a věnoval jim dostatek času poslechu, abych je plně vstřebal. Nechtěl jsem se už ubíjet nestravitelnými hromadami postahovaných promáčů, redaktorsky konzumovat muziku na trojí přehrátí a být arbiterem vkusu scény. Na to je i život metalisty příliš krátký. Tento blogzine je tak od samotného začátku věcí ryze fandovskou a snaží se věrným i příležitostným čtenářům přiblížit metal, který mě baví. K recenzím za nějaký čas přibyly rozhovory s vyvolenými kapelami. A pak přišel nápad podpořit muziku, o které se na The Heavy like Hell psalo, ještě jinak. Totiž naživo, na koncertním pódiu.


Měl jsem v merku hned několik kapel. Když pak přišla chvíle rozhodnout se, volba padla na chilské sbíječe náladových temnot SOL SISTERE. Bandě vyšlo loni v létě výtečné debutové album "Unfading Incorporeal Vacuum" a na začátku roku letošního oznámili úmysl prohnat se na podporu prvotiny prázdninovou Evropou. To byla příležitost zlákat je i pro pražské pódium. V rozhovoru pro blogzine kytarista Ricardo popsal koncertní naložení kapely jako jižanskou blackmetalovou živelnost proloženou uhrančivým emočním chvěním. Rozpálené klubové léto přímo prahlo po takové horkokrevné sprše nálad.

Při výběru domácích kapel do programu večera jsem měl okamžitě jasno. Bratislavský kozlí kumšt GOATCRAFT si mě získal před čtyřmi roky v pražské Chmelnici, kde kapela vystoupila po boku honorace Denial of God. A na co dalšího metalového kdy sáhl jejich frontman D., ať už šlo o rituálně heavíkové Witchcult či vysokorychlostně strouhající Demolizer, to vždy ke mně sršelo žahající, čertovsky pomazanou jiskrou. Zakládající nahrávka GOATCRAFT, malá deska "Όλεθρος" z prosince předloňského roku, dala těmto blackmetalovým kumštýřům do vínku hodně nadějné vyhlídky. A já je chtěl znova slyšet z živých beden.

A k tomu plzeňské SORATH. Blackmetalovou legendu, která se nemusí o svém výsadním postavení na domácí scéně okázale přesvědčovat. Patří jim díky třem hodně povedeným albům, od jejichž vydání už odrostla jedna metalová generace a mně se pořád a donekonečna točí v přehrávači. SORATH byli dlouhou dobu u ledu. Když začali před pár lety znovu, byť sporadicky, vystupovat, bylo to jako zjevení. Věčná válka proti nebi a proti všem, kdysi zapečetěná poslední velkou deskou kapely, skvělou "Vivimos En Perpetua Guerra", začala opět ožívat. A onoho večera měla frontálně zachvátit pódium modrovopičího klubu.

Nejprve bylo potřeba klubové pódium náležitě vysvětit. GOATCRAFT stanuli na jevišti v zátiší kosterních ostatků, mdle hořících svíček a odéru obřadního kadidla a rázem probudili démony. Banda vypráskala stíny z temnot, jako kdyby samotná nad nimi měla vládu. A to venku ještě nezapadlo slunce. Do skladeb z "Όλεθρος" se naváželi jak pekelná jízda do nebeských bran. Ve fanatických klepačkách vířili své zaprodané riffy a štvanec u vokálů do nich klel své hrdelní alchymie z podzemních světů. Vystoupení GOATCRAFT mělo šťávu edenských plodů, neskutečně uhrančivou. Vedle skladeb z prvního EP odehráli i pár starších kousků, které se na malou desku nevešly. A taky několik nových věcí, co by se měly objevit na chystané fošně. I z čerstvých pekelností bylo pronikavě cítit, že kozel dál zůstává v temné říji. A když mezi tím vším sáhli do propastí pro "Temples of the Underworld", seance dostoupila vrcholu. GOATCRAFT ve Vopici zavařili na nezapomenutelný večer.

GOATCRAFT - "Temples of the Underworld" (audio bootleg z koncertu)


Vzkříšení SORATH k němu ještě dále přiložili. Z pódia zmizely zásvětní propriety a čertovská kola se přehodila na šlapající metalový převod. Dnešní SORATH můžou naoko budit dojem decentní muzikantské party. Když se jim ale na pódiu dostane do rukou jejich stará práce, jsou z nich zpátky někdejší raraši s plnotučnou vřící krví. Ukázali to hned s nepřekonatelným otvírákem třetí desky "My Last Heraldic Sign" a ve strhujícím laufu pokračovali dál přes skladby pamětnické i fungl nové. Svou řadovou dvojku zpřítomnili vypalovačkami "Supreme Cross" a "Chapel of Abominations" a nejdál do minulosti si sáhli kouskem "Black to Invisibility" z kultovního, dvacet let starého EP "Matache Chavala". To by mělo co nevidět vyjít poprvé na vinylu a znova připomenout, že SORATH jsou stále naživu. Životnost kapely dosvědčují i nové skladby, ze kterých poskládali valnou část svého koncertního setu. Nová tvorba se otírá o bigbítovějšího ducha, jeho kořínek však stále vězí kdesi ve starosvětské temnotě. A to je jen dobře. Zatloukačkami "Fear and Desire" a "Oldschool" hodně natěšili na novou desku, která by měla být venku snad během letošního podzimu. Po deseti letech, kdy o SORATH nebylo studiově slyšet, si na jejich čerstvé dílo klidně půjdu vystát frontu.

setlist: My Last Heraldic Sign, Fear and Desire, Killer, The Fifth Point, Cronicles, The Legions of Bafomets, Dreamless Sleep, No Earth, Black to Invisibility, Supreme Cross / Chapel of Abominations, Oldschool

SORATH - "The Legions of Bafomets" (audio bootleg z koncertu)
SORATH - "Fear and Desire" (audio bootleg z koncertu)


Evropské turné SOL SISTERE začalo v Praze botou. Během čtyřiadvaceti hodinové cesty z jihoamerického Chile se jim po letištích roztrousila nástrojovka, a kapela tak dorazila jen s jednou kytarou. Koncert zachránili SORATH zapůjčením svých instrumentů, za což jim patří ještě jednou velké dík! Nástup SOL SISTERE na pódium se tak protáhl i kvůli přelaďování kytar do chilské blackmetalové tóniny. Když pak spustili, zatlouli dlouhé minuty čekání do zapomnění. SOL SISTERE zcela naplnili to, co pro pódium slíbili. Temné nálady překládali z drancujících fúr na vláčné povozy a zaváželi na nich klub do opakovaných těžkotonážních i éterických euforií. S novým zpěvákem Luisem Zapatou a naživo zněla kapela o něco rázněji, než ze studiových nahrávek, a v emocích více metalově. Skladbám z jejich debutu to jen prospělo. Album "Unfading Incorporeal Vacuum" odehráli ve Vopici od začátku do konce. Na víc jim v setlistu nezbylo místo. A to už mají hotových dalších osm skladeb, které půjdou na připravovanou druhou řadovku. Do studia by s ní měli zavítat zkraje příštího roku. A jak prozradil vrchní skladatel kapely, kytarista Ricardo Araya, ani na novince neoslepí svůj blackmetalový náboj a nebudou šetřit na vzněcujících temných náladách.

SOL SISTERE - "Relentless Ascension" (audio bootleg z koncerty)


==

HETROERTZEN – „Uprising of the Fallen“

8. července 2017 v 23:52 | RaznAgul |  recenze
Pád člověka je prokletím, ale nevyhnutelným. Ve hříchu jej osvobozuje k tomu, aby z lopotného prachu země povstal do duchovních výšin a naplnil svůj nebeský účel. Trojí satanská vzpurnost obsluhuje vezdejší bytí a nabádá vidoucího k následování cesty. Prvním pádem: Veden vzpurnou pýchou stvořil Bůh tento sprostý svět, aby v něm mohl sám vládnout vzdálen od milosrdného božství. Druhým pádem: Bohu a jeho počínání se vzepřel nejbližší z andělů. Nad propastmi rozkřesl jiskru, která svou jitřní září prosvètlila temnotu a spálila závoj zahalující poznání nejvyšší svatosti. Třetím pádem: Oběť, jakou přinesl světlonoš, navedla člověka k opovážlivosti okusit z plodů edenského stromu. Trojí satanská vzpurnost Boha, anděla a člověka předurčila běh věcí a probudila šelmu. Jejím průvodcem je anděl bez tváře. V levé ruce třímá přetržený řetěz z šíje osvobozené bestie, pravou pozvedá meč ukutý ze svárlivých kovů jako symbolický klíč k otevření nebeského království.

Anděl bez tváře stráží šesté album chilsko-švédských hermetiků HETROERTZEN. A opovážlivá touha padlých postavit se řádu Stvoření a vzepjat se k duchovní sebespáse razí do placky "Uprising of the Fallen" hlubokou luciferiánskou pečeť. Po předchozím albovém počinu "Ain Soph Aur", na němž se dotkli hranic sotva uchopitelné hudební esoterie, se HETROERTZEN s novou nahrávkou vrátili k nekompromisnímu black metalu. S čerstvou deskou kapela doznala i několika změn v sestavě. Kytarista Anubis převzal od Fratera D místo hlavního hlasu a do lóže byl přijat nový basák skrývající se pod přízviskem Ham. S přeskupenými silami se okultní mocnost postavila do předních řad šiku padlých. A svým věrným položili zpovědní otázku: pokud světlo ve vašem nitru by mělo být temnotou, jak hluboké je pak takové temno?


Změna na postu vokalisty bývá výzvou, jakou ne každá kapela dokáže ustát se ctí. Zvlášť, když charisma frontmana vtiskuje kapele od samotného jejího vzniku svébytný punc. HETROERTZEN vyrostli jako vnější hudební výraz duchovní cesty Fratera D ke gnostickému zasvěcení. Jeho vokální projev nabyl v auře vrchní sefíry "Ain Soph Aur" ještě větší obřadnosti a muzika hetro se začala blížit rituálu a současně vzdalovat blackmetalovému původu. Když pak náhle vypadl z koncertní sestavy bicman, Frater D se škopků sám ujal a u vokálů došlo k výměně, která měla být dočasná, stala se však osudovou. Album "Uprising of the Fallen" ukazuje, že tvůrčí charisma Fratera D, který na nové nahrávce dosáhl stupně zasvěcení Deacon, prorostlo muzikou HETROERTZEN tak výrazně, že už nesejde na tom, zda někdo ze spoluhráčů propujčí jeho hudebním vizím hlas, zatímco on zatápí pod kotlema. Kór, když otěže pěvce na sebe vezme někdo tak zdárně, jako Anubis. Platí to zcela určitě pro studiový výsledek. A další potěšitelnou věcí na nových HETROERTZEN je fakt, že kapela ani přes nedávné ainsophické levitace nezapomněla, jak se hraje černý metal pěkně zhurta od verpánku. A že i do duchovních výšin se dá cválat na hrubě okutých kopytech. Skladby "Uprising", "Zealous Procreation" a "The Trial" plně dokládají takové prozření. S novou deskou temno kolem padlých ještě více ztmavlo. A kdesi od zhaslého dna propasti odrazilo se světlo a mysl k cestě vzhůru.

(Album vyšlo na digipak CD, vinylu i kazetě u Listenable Records, k poslechu a k mání je na bandcamp stránce kapely)

datum vydání: únor 2017
původ: Švédsko



seznam skladeb:
1. Uprising
2. Zealous Procreation
3. The Fallen Star
4. Path Bearer
5. The Trial
6. Upon the Thresholds
7. Perception of the Unseen
8. Lost and Betrayed


==

Další články


Kam dál

Reklama