Původní rozhovor se SPITE

26. října 2018 v 14:46 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.


Zatímco otroci nebes tiše rozjímají nad skriptem a pokorně vyčkávají návrat svého Mesiáše, peklo se bouří a svému temnému Spasiteli už dávno dláždí cestu na zem. Kniha, co popisuje apokalyptický konec světa jako andělskou selanku, lže. Až poslední serafín zatroubí na polnici, přijde ďábelská řež, která nezná bratra. Slovo boží v té bezbožné hrůze oněmí. Ve chlévech pod betlémskou hvězdou se ustájí plemenné bestie, golgotské kříže se budou drtit v kole exorcismu a na místě, kde dnes stojí Boží svatostánek, vyroste chrám zasvěcený rouhavé rebelii. Podobně předjímá příchod časů temné spásy debutové album newyorkské hydry SPITE, pojmenované "Antimoshiach". Za vším stojí jediný bezbožník, který si říká Salpsan. Svou záštiplnou hydru prohání po severoamerické podzemní scéně už bezmála deset let. Poprvé hlasitěji zaržála na malé desce "Trapped in the Pentagram" z roku 2015. A letošní debut ji představuje v celé temné kráse. Salpsan si z jejího sedla odplivl sírou i do následujících řádků.

I. V posledních letech jsi stál u zrodu hned několika bezbožných bestií s hodně podobným blackmetalovým naturelem. Se SPITE a záštiplným albem "Antimoschiah" jsi se na své plodné pekelné pouti dostal nejdál. Vkládáš ve SPITE největší naděje mezi tvými ostatními hudebními aktivitami?
"Narozdíl od mého dalšího hudebního snažení je SPITE tím jediným, které jsem si nechal zcela pro sebe. Což mu samozřejmě dává zásadní význam. Všechny mé tvůrčí aktivity však mají pro mě svou důležitost a to, že se můžu mezi nimi přesouvat, udržuje tvůrčího ducha svěžího. Takže mojí hudební prioritou je tvořit bohatý kánon zlověstného a mocného black metalu."

II. V jednom rozhovoru jsi zmínil, že "u zrodu SPITE stála naprosto odlišná představa o jeho hudebním zaměření", než co z něj posléze vzešlo. Znamená to, že víření blackmetalových blasfémií nebylo tou prvotní silou, která probudila bestii k životu?
"Je pravda, že původně jsem neměl v úmyslu SPITE po hudební stránce tak úzce zaměřit. Chtěl jsem více čerpat ze současné black-thrashové scény a zvuku Darkthrone z období alb "Hate Them" a "Sardonic Wrath". Chtěl jsem se SPITE navázat na můj black-thrashový sólo projekt z mládí, který se nikdy neodpíchnul k aktivnějšímu životu. V roce 2013 jsem společně s Malebolgem, budoucím spolupachatelem mé další formace Horns & Hooves, složil a nahrál podstatně primitivnější skladbu "Desecration Rites" (ta nahrávka nikdy nebyla zveřejněna). Odtud povstal současný hudební výraz SPITE, založený na ryzím duchu tradičního black metalu. Během práce na debutovém albu se mi podařilo v novém duchu předělat jednu z věcí, co jsem před nějakými šesti sedmi lety složil pro SPITE. Tak vznikla albová skladba "Vision of the Merkabah"."


III. Muzice SPITE jsem nevyléčitelně propadl už při poslechu dřívějšího EP "Trapped in the Pentagram". Dvě skladby sedmipalce by dokonale padly ke znesvěcujícím praktikám a rouhání tvého debutového alba. Jsou totiž uhněteny ze stejné ďábelské zeminy a zášti. Jeden rozdíl ale je patrný. Na debutu jsi se oprostil od původní špíny a lehce přeleštil zvuk. Proč jsi se na "Antimoschiah" vzdal undergroundovějšího zvukového hávu předchozí nahrávky?
"Je obecně známo, že lidi často považují nahrávky s hrubou produkcí a lo-fi zvukem za kult a vrchol obskurnosti. Je v tom dost ironie, protože narozdíl od někdejších průkopnických blackmetalových kapel, které zněly špinavě, neboť jim s jejich nahrávacím vybavením nic jiného nezbývalo, v dnešní době lze stejný zvuk jednoduše upéci doma v pokoji na počítači. Já sám mám rád metal s neotesanou zvukovou vizáží. Pokud ale někdo spoléhá na zvukovou špínu, aby přesvědčil druhé, jak moc je "underground", namísto aby svůj přístup vyjádřil ve způsobu komponování, obelhává víc sebe, než své posluchače. Jamie Elton, který debutové album SPITE nahrával a mixoval, a Phil VK, který dělal jeho mastering, odvedli pozoruhodnou práci. Bylo by hloupé, snažit se je nějak usměrňovat. Kdybych opět měl příležitost a poctu spolupracovat s osobami takového kalibru a vybavením, znova bych do toho bez váhání šel. Pokud se taková šance už nenaskytne, sáhnu po tom, co bude po ruce, abych nahrával a dál šířil výplody SPITE. Nemyslím si, že Morbid Angel nebo Mayhem se po všech čertech pídili po čtyřstopých magneťácích a levných mikrofónech, aby na svých debutových albech zněli undergroundově. Jestli je to pro někoho jediná možnost, jak tvořit a zaznamenat svou tvorbu, budiž. Pokud to ale někdo dělá, protože to považuje za kult, jde o obyčejné pózerství."

IV. Na albu "Antimoshiach" jsi uhasil jas Božího světla, pekelnými šípy zasáhl základy Nebes a znesvětil svaté jméno Jehovy. Zničil jsi Štít a Hvězdu požehnaného lidu, abys připravil svět na příchod nového Mesiáše. Jak bude vypadat jeho nové království?
"Se zničením Království nebes na zemi přichází vyhlídka na vystavění nového chrámu, který bude sloužit všem, co usilovně bojovali proti svodům Abrahámova stáda. Ten chrám bude vyzdobený frčkami našeho nesvatého vítězství. Než se ale tak stane, bude potřeba vykonat spoustu další práce, podkopat ještě více svatých myslí a otevřít další stránky nesvatého kánonu SPITE…"

V. Která osoba Nejsvětější Trojice dráždí SPITE nejvíc: Všemohoucí Bůh a jeho boží stvoření, spásný Syn a jeho přeceňovaná smrt nebo Duch Svatý a jeho plytké mystérium?
"Jak bych si mohl vybírat? Především, nikdy nebylo nic takového, jako boží stvoření. Náš svět byl vyvržen z jakéhosi chaosu bezbožné singularity a bez přítomnosti boha setrval, až dokud se neprobudil člověk. A mystéria Ducha nejsou nic než fantazie šarlatánů a panen. Ale Syn, to už je jiná věc. Ten, který - jestli vůbec existoval - podvedl, zradil, obelstil a nakonec opustil svůj lid. Jak se vůbec dá věřit následovníkům takového spratka? Jeho poklonkáři jsou právě tím, co mě provokuje k nenávisti. Zvláště ti, co si neuvědomují, jak hluboce Jeho vliv ovládá jejich mysl. Dokonce i někteří samozvaní heretici a blackmetalová komanda dnes oplývají sentimenty a hrdostí bohabojných hledačů spásy. Takoví nejsou hodni toho, aby dál nesli korouhve království black metalu. To království patří jen zvrhlým a nebojácným obrazoboreckým duším."


VI. V závitech alba "Antimoshiach" se prohání hodně hlasitá, bičující ocelová bouře, jejíž síla tu a tam zjihne ve svitu kozlího měsíce a rozleje se do podmanivých melodií a veletemných nálad (hovořit zde o náklonnosti k finským Goatmoon vůbec není od věci). V poslední cover skladbě deska vystřihuje poklonu italským blackmetalovým nestorům Mortuary Drape, a tím současně vzdává hold ryzímu undergroundovému přístupu k muzice. A hlavně, album si pevně stojí v kramflecích jako svědectví o stále vzrůstající slávě severoamerického metalu a jeho podzemních temnot. Co z toho nejpádněji vystihuje tvůrčí náturu SPITE: čerpání ze zdrojů inspirací, konzervování blackmetalové tradice nebo vztyčování nových znesvěcených oltářů?
"Tak to je hodně padnoucí a barvité vylíčení všeho toho nenávistného rouhání, jaké SPITE šíří! Klasická tvorba Mortuary Drape má obrovský vliv na muziku SPITE. Když jsem je viděl naživo v roce 2011, udělali na mě opravdový dojem. Jejich zvuk, stále stejně robustní a čarující jako dříve, byl důkazem nehynoucího životního zápalu, který dál pohání ryzí, živelný black metal. Ale abych odpověděl na tvou otázku. Jsem osobně přesvědčen, že při tvorbě nové, zajímavé blackmetalové muziky (a tedy dalším rozvíjení díla nesvatých otců žánru) je nutno čerpat z inspirací. Daleko důležitější ale je, že ti, kteří tak činí, musí ke zdrojům svých inspirací přistupovat s respektem. To, že stále existují zarytí nadšenci, kteří uchovávají blackmetalovou tradici, je přitom klíčové. Protože tradice je často poskvrňována, zesměšňována a znevažována podvodníky a pozéry. Současně je třeba dbát na to, aby nedošlo ke svázání muziky z přemíry lpění na tradici a z tvorby se nestalo jen recyklování odkazu předků. Dbát na to, aby odkaz vizionářů žánru nebyl překrucován nebo přeháněn. I to je totiž neuctivé. Minulost stále žije, ale jen díky opravdu oddaným nadšencům, kteří black metal umí poslouchat a rozumí mu."

VII. Bude další nahrávka SPITE následovat stejné způsoby, jaké zavedlo album "Antimoshiach", tedy žádná černá barva na přebalu, ale o to víc temnoty uvnitř?
"Každý den hledíme na překrásné plody země. Teprve po hlubším zkoumání jsme s to prohlédnout skrze šálivý závoj života a spatřit vnitřní temné srdce všeho kolem, temnotu a zlo, co spočívá v nitru skutečnosti, v nitru stvoření i nás samotných. Cožpak třeba samotná Bible - často mistrně ztvárněna, vyšperkovaná a vysoce uctívaná pro svou slávu a lesk - neodkrývá právě ty nejtemnější sklony lidstva? Pokud nepohlédneš za barevnou fasádu světa kolem, nikdy neobjevíš hříšné požitky, které hledáš. Od všech nahrávek SPITE čekej něco hlubšího a zlověstnějšího, než co najdeš na jejich povrchu."

Díky moc za rozhovor!!
"Zdravím tebe i české blackmetalové legie - Regnum Aeternum Satanae!"

recenze alba "Antimoshiach"

==
 

Seven Gates of Hell with SPITE

26. října 2018 v 14:42 | RaznAgul |  seven gates of hell interviews
The aim of the open series of the blogzine´s Seven Gates of Hell interviews is to introduce the bands and their music that struck my metalhead´s heart and soul recently. In seven questions, the gates are open for those who make their music of true metal spirit, pure dedication and of what I understand as underground approach and aesthetics.


While the slaves of Heaven quietly ponder upon the Scripture and wait in humility the return of their Messiah, the Hell roars with frenzy devils and paves the way for their dark Redeemer to come. The Book, that depicts the apocalyptic end of the world in colours of an angelic idyll, lies. When the last of the seraphs blows his horn, then a diabolical carnage will get unleashed and no one will find their shelter to stay safe. The Word of God will get dumb in that godless terror. In the holy barns under the Bethlehem star the breeding Beasts will take their rest, the Golgotha´s crosses will get broken in the wheels of exorcism and in place of the God´s sanctuary the new Temple of blasphemous rebellion will rise. In a pretty close way, the debut album of the mighty hydra SPITE "Antimoshiach" gives an account of the times of dark redemption to come. The only perpetrator of this inescapable vision calls himself Salpsan. He has been spurring his hydra through the North American black metal underground for almost ten years. In 2015, the beast neighed loudly with its EP "Trapped in the Pentagram". Now, the album "Antimoshiach" gives SPITE all its desecrated beauty in a full blow. Out of the beast´s saddle, Salpsan spit some of his sulphur to the following lines of the interview.

I. In the last couple of years you stood at the birth of a few wicked beasts of a pretty close black metal leaning. With SPITE and the spiteful debut album "Antimoshiach" you got furthest on your fertile hell-beaten track. Do you consider SPITE your artistic priority, while the rest being just a sort of side projects?
"In contrast to my other artistic endeavors, SPITE is the one I chose to embark upon alone, which certainly grants a significant importance to it. But all my creative undertakings are meaningful to me and being able to cycle between them keeps things fresh. Thus, my artistic priority is to craft a rich canon of evil and powerful black metal."

II. In one interview you mentioned that "SPITE originated with a totally different musical intention at its inception". Does that mean that playing black metal blasphemies was not the very first driving force that stood at the birth of the beast?
"It is true, the sound originally intended for SPITE was less focused, influenced more by contemporary black thrash outfits at the time as well as early-2000s Darkthrone, and stemmed from a solo black thrash project from my youth that never took off. It wasn't until drafting and recording the more primitive "Desecration Rites" in 2013 with future Horns & Hooves co-conspirator Malebolge (a recording which has not been heard by the public) that the true spirit of traditional black metal emerged from the entity of SPITE. As I worked on the full-length though, I did manage to rework the third song I ever wrote for SPITE some six or seven years earlier into what is now "Vision of the Merkabah"."


III. I got incurably spellbound to SPITE already by your earlier EP "Trapped in the Pentagram". The two tracks of the 7" would fit well the desecrations and blasphemies of your first full-length, as they are forged out of the same devilish spirit and soil. Yet, with the debut album you got out of the former sound mire to the more polished plane. Why did you give up on that more underground sounding of the EP?
"As we know, people often conflate raw and lo-fi with cult and obscure, quizically in an age where people can trivially achieve the same sounds with their bedroom black metal that the originators produced out of necessity with the extent of their means. I do appreciate and enjoy gritty production in metal, but if you must rely on that to convince people you are "underground" instead of expressing it with what you compose, you are fooling yourself more than your audience. Jamie Elton, who recorded and mixed the album, and Phil VK, who mastered it, both did a remarkable job, and to have settled for anything less would have been foolish. If I have the opportunity and privilege to work again with such high caliber individuals and resources I surely will. If not then I will do what I can to record and disseminate the output of SPITE. I don't think Morbid Angel or Mayhem felt it necessary to scrounge together 4-track recorders and toy microphones to record their debut albums for the sake of being underground. If that is what you must do to produce your art then so be it, but if you do so because you think it is cult then you are a pretender."

IV. With "Antimoshiach" you dimmed the vehicle of Holy Light, struck the foundations of Heaven with the arrows of Hell and desecrated the name of Yahweh. You wrecked Shield and Star of the blessed tribe to pave the way for the new Moshiach's coming. What new kingdom is he supposed to bring to the world?
"With the destruction of the Kingom of Heaven on Earth comes the prospect of a new temple, erected at last for those who fought hard the temptations of Abraham's flock. This temple will be ornate with the prizes of our unholy victory. But to this end there is more work to be done, more holy minds to corrupt, and more stories to be told from this unholy canon…"

V. Which element of the Holy Trinity irritates SPITE the most: Almighty God and his divine creation, Redeeming Son and his exaggerated death or Holy Spirit and his shallow mysteries?
"How can I choose? For one, there was no divine creation. Our world was spewed forth from the palpable chaos of a godless singularity, and godless it remained until we awoke. And the mysteries of the Spirit are but the imaginations of charlatans and virgins. But the Son: he who-if even a real person-deceived, betrayed, tricked, and then abandoned his kin. How can the followers of such a brat be trusted? It is His followers that provoke my hatred, especially those who don't know how deeply embedded His influence is in their psyche. Even some self-proclaimed heretics and black metal "kommandos" are seen to express the sentiments and pride of god-fearing redemption seekers. They are not worthy heirs to the kingdom of black metal-it belongs to sick and fearless iconoclasts".


VI. In the veins of "Antimoshiach", there circulates the very audible spirit of the frenzy steel storm that melts under the goat´s moon into the captivating melodies and deep dark emotions. In its last cover track the album pays homage to the Italian black metal nestors Mortuary Drape and hence the legacy of true underground approach. And above all, the album stands solid as a testimony of steadily rising glory of the US underworld metal darkness. Which of these artistic contexts suits your SPITE the best: following the inspirations, preserving the tradition or building the new unholy altars?
"That is a very apt and vivid interpretation of the sounds of SPITE's hateful blasphemy! Not only is the classic Mortuary Drape repertoir a tremendous influence on SPITE, but seeing them live in 2011 truly made an impact on me. Their sound, still robust and bewitching as ever, was a testament to the longevity of true, impassioned black metal. To answer your question, it is my personal belief that to create new, interesting black metal (and thus expand upon the house of the unholy fathers of the genre) one must not only follow their inspirations, but more importantly they must demonstrate respect for those from whom they draw inspiration. The preservation of black metal tradition by true zealots is paramount to this goal, for that tradition is often sullied, mocked, and disgraced by imposters and pretenders. But one must be careful not to bind themselves in the chains of the past and rehash the same recycled sounds of their predecessors, nor to misinterpret or over-interpret the missions of these visionaries. That too is disrespectful. The past is alive, but only thanks to the real devotees who truly listen to and understand black metal."

VII. Will the next recording of SPITE follow the same pattern like that of "Antimoshiach", that means no black colour on its cover surface, but the more darkness within?
"Each day, we gaze upon the beautiful fruits of the earth. It is only upon further inspection that we see through the cloying, saccharine façade to the inner black heart of it all, the darkness and evil that lies within everything, within creation, and within ourselves. Has the Bible itself-often gilded and presented masterfully and held in the highest regard for its glory and splendor-not revealed the darkest dispositions of mankind? If one doesn't look past the colorful façade they will never find the sinful pleasures they seek. Expect for all SPITE releases something deeper and more sinister than what's at the surface."

Thanks a lot for the talk!!
"Cheers to you and the Czech legions-Regnum Aeternum Satanae!"

==

Noví Sargeist dál žijí ve svém zažitém duchu

25. října 2018 v 8:43 | RaznAgul |  novinky
Když se zkraje předloňského roku zásadně otřásla sestava finských Sargeist odchodem vokalisty Toroga, bicmena Hornse a basáka Vainaje, netrvalo majstru Shatraugovi dlouho najít k sobě nová hráčská esa, s nimiž by bandu táhl dál. Jen ten příslib brzké nové nahrávky v novém osazenstvu se kdesi zasekl. Netrpělivost z dlouhého čekání na pátou fošnu blackmetalové honorace teď však přebíjí nadšení z poslechu každé její skladby. Bez debat mělo smysl dát bandě čas, ať si v novém složení sedne, a Shatraugovi tvůrčí prostor oněch čtyřech let, která už tradičně dělí vydání albových nahrávek kapely. Teď, když už je deska venku, si všichni zarytci mohou oddechnout, protože v hudebním nitru Sargeist se nic nezměnilo. A hned i zaplesat, protože Shatraug prostě umí! Jeho rukopis je i na tomto díle nezaměnitelný. A jestli něco, tak se místy možná o něco vytříbil a je ještě čtivější. Třeba hned v nadmíru povedené titulní skladbě "Undbound". Album vyšlo 11. října na cédéčku u WTC. Jak je u tohoto labelu zvykem, vinylové vydání by mělo brzy následovat.


==

Další články


Kam dál

Reklama