Rozhovor s NIGHTBRINGER (I. část)

7. února 2015 v 16:44 | překlad RaznAgul |  převzaté rozhovory
Rozhovor vyšel v anglickém originálu v Heathen Harvest zinu (leden 2015), na otázky odpovídali Naas Alcameth (zpěv, kytara, basa), Ophis (kytara) a Ar-Ra´d Al-Iblis (zpěv), do češtiny přeložil RaznAgul.


Album "Ego Dominus Tuus" vyšlo u Season of Mist na konci října 2014, a to s velkým zpožděním. Pokud vím, materiál byl složen a nahrán téměř rok před samotným vydáním alba. Proč zabralo tolik času vypustit desku ven?
Naas Alcameth: Za zpoždění může člověk, který nám měl umělecky ztvárnit obal alba a který ale nebyl schopen dodržet dohodnuté termíny. Nakonec jsme se s ním museli rozloučit. Pak jsme naštěstí sehnali Davida Herreriase, který odvedl výtečnou práci tím, jak se mu podařilo zpodobnit naše myšlenky.

Název desky, který v překladu znamená "Já jsem tvým Pánem", byl zjevně inspirován básní W. B. Yeatse se stejným titulem. Odkazuje k daimónu z autorovy knihy esejů "Per Amica Silentia Lunae". Myslím si, že nemohlo být vhodnější inspirace pro pojmenování vašeho alba, než právě dílo Yeatse, literárního génia po celý život zcela pohlceného mystikou. Kromě uvedené básně, jak velký vliv má Yeatsova obsáhlá umělecká tvorba na NIGHTBRINGER?
Naas Alcameth: S názvem pro naši desku přišel Ophis a jde skutečně o inspiraci Yeatsovou básní. Mám rád Yeatsovo dílo, ale neřekl bych, že má nějaký přímý vliv na mojí hudební tvorbu. Samotná báseň má určitě mnoho společného s myšlenkami zachycenými na naší desce, především co se týká pojetí daimóna.
Ophis: Chtěl bych dodat, že Yeats převzal tu frázi z Danteho "La Vita Nuova", což je rovněž esoterický text. V Dantově díle je použita v jiném, i když myšlenkově blízkém, kontextu.

Více než hodinu hrající "Ego Dominus Tuus" je nepochybně nejambicióznější a nejvyspělejší nahrávkou v diskografii kapely. Album se může pochlubit pro NIGHBRINGER tolik typickými kakofonickými kytarovými harmoniemi položenými do disonancí a mysticizující atmosférou. Je o krok dál v kompozičním i estetickém pojetí. V posluchači zanechává trvanlivé dojmy. Vaší tvorbu bedlivě sledují poslední čtyři roky a fascinuje mě, jak se vaše úsilí odkrývat ono neznámé pomocí hudebních a uměleckých prostředků s každým dalším albem rozšiřuje a nabývá nových forem a podob. Jak hodnotíš, jako umělec a hudebník, dopad alba "Ego Dominus Tuus" na patnáctiletou historii NIGHBRINGER?
Naas Alcameth: Díky za pochvalu. Souhlasím, že "Ego Dominus Tuus" korunuje naší tvorbu a je naším dosud nejpovedenějším dílem. Ta deska daleko přesahuje cokoli, s čím jsme dosud přišli, a pro mě je vykrystalizováním vznešených vizí, o jejichž uchopení se pokoušíme od samotného vzniku kapely. Vizí, které nám dříve jaksi unikaly. Skládání materiálu pro album bylo daleko programovější. Záměrem bylo, aby skladby přesně vystihovaly naše úmysly a nálady. Úspěch desky spočívá velkou měrou také v tom, že za ní stojí ti správní jedinci. Vůbec poprvé jsem cítil, že jako kapela jsme sladěni a vnitřně zajedno, co se týče vyznění a pojetí naší tvorby.
Ar-Ra´d Al-Iblis: I když jsem součástí NIGHTBRINGER teprve od předcházejícího alba, troufnu si říct, že tentokrát jsme měli daleko více času a možností věnovat se skládání a nahrávání, než tomu bylo dříve. Mohli jsme se tak více soustředit na to, co chceme sdělit a rozvinout, jak po hudební, tak textové stránce, a diskutovat koncepční podobu desky.

Jedním z faktorů, které vnesly do NIGHTBRINGER novou energii, byl příchod bubeníka Menthora (působí rovněž v Enthroned, Lvcifyre a Necrosadist). Nahradil Nox Corvuse už na vašem skvělém splitku s Dodsengel "Circumambulations of the Solar Inferno" z roku 2013 a nabubnoval taktéž "Ego Dominus Tuus". Jeho technika a zběsilá rychlost hraní vyloženě nakoply hudební vize vašeho nového alba. Spoustu lidí by jistě zajímaly důvody jeho příchodu do kapely. Proč jste se rozloučili s Nox Corvusem, který patřil k zakládajícím členům NIGHTBRINGER?
Naas Alcameth: Na odchodu Nox Corvuse jsme se oba společně dohodli. Mluvil o tom už dlouho, že sice je stále zcela oddán hudbě, kterou tvoříme, ale necítí osobní zanícení pro duchovní stránku naší tvorby, která se v průběhu let stávala stále specifičtější. Temné umění jej přitahovalo spíše v obecnější rovině. A také se chtěl věnovat jiným uměleckým vyjádřením, z nichž některé by byly v příkrém protikladu k NIGHTBRINGER. Z respektu k nám a naší oddanosti stezce, po které kráčíme, se z kapely odporoučel a vydal se svým vlastním směrem. Tak, jako kdokoli jiný, když se ocitne na podobné křižovatce. V naší rozluce nebyla žádná nevraživost, respektuji a obdivuji jeho upřímnost v celé záležitosti. Chápu, že to pro něj nebylo jednoduché, protože do NIGHTBRINGER hodně vložil. Jeho talent a schopnosti jsou nadprůměrné a bylo mi ctí s ním jako muzikantem spolupracovat po celá ta léta. Jsme stále dobrými přáteli.

Na nové desce s vámi spolupracoval Harlow MacFarlane z rituálního dark ambient projektu Funerary Call. Jak došlo k této spolupráci? Na kterých skladbách se podílel?
Naas Alcameth: Harlow mě před časem kontaktoval kvůli Temple of Not (pozn. temně ambientní projekt kytaristy Nightbringer) a začali jsme se spolu bavit. Probírali jsme i možnosti spolupráce a já jsem navrhl, že bychom mohli společně složit ambientní skladby, které se měly objevit na "Ego Dominus Tuus". A tím to začalo, vyměňovali jsme si nápady a pomalu pracovali na ambientních částech alba. Společně jsme složili "Prayer of Naphal" a "Call of the Exile". Byla to pro mě velmi naplňující zkušenost, protože jsem velkým fandou Funerary Call.


Album "Ego Dominus Tuus" je po textové i koncepční stránce vrcholem dosavadní tvorby NIGHTBRINGER. Možná nejpůsobivějším prvkem desky je její důraz na poetiku a vypravěčský styl textů. Texty skladeb NIGHTBRINGER mě vždy ohromovaly svou výsostnou kvalitou a zlověstnou aurou. "Ego Dominus Tuus" jde ještě dál tím, že představuje ságu rozplétající mystéria vnitřního světa člověka a daimónu způsobem, jaký dosud uchopilo jen málo blackmetalových hudebníků. Než se zaměříme na texty jednotlivých skladeb, mohl bys nám prozradit něco o celkovém konceptu alba?
Naas Alcameth: "Ego Dominus Tuus" se točí kolem tématu cesty zasvěcení a vztahu jedince k této cestě, nebo lze též říct vztahu jedince k sobě samému, ke své "jinakosti" a svému "božství" na této cestě. Symbol "cesty", v souvislosti se zasvěcením, je těžko popsatelný slovy, jelikož vyjadřuje pohyb, který vlastně není žádným skutečným pohybem. "Cesta" symbolizuje milníky, stupně hlubokého osobního přerodu. Vyjádřili jsme tyhle milníky formou trojice, která vystihuje jak samotnou cestu, tak určité božské jméno jako nedílnou součást této cesty. Tři stupně na téhle cestě lze připodobnit k třem hlavním stupňům Velkého díla alchymie. Stručně řečeno, "cesta" představuje přerod ze stavu hrubé či světské "existence" - všedního stavu, ve kterém většina žije svůj každodenní život - do stavu postupného rozptýlení světského já v naprosté temnotě, která je soudem, záhubou, nezbytným předpokladem k dosažení něčeho, co Carl Jung popsal jako stav enantiodromie (pojem zde nelze chápat v úzkém psychologickém smyslu, ale v duchovním významu). Jde o stav velkého Zjevení, které je jak momentem smrti jedince (jeho světského já), tak momentem jeho znovuzrození (v opravdový život). Tím je celá cesta definována jako postupný přerod do stavu, který lze popsat jako ideální bytí. Stavu, který přesahuje chápání lidského intelektu. K tomu musím vysloveně zdůraznit, že v žádném případě netvrdíme, že jsme dosáhli skutečného vědění o tomto stavu božského bytí. Teoretické vědění, které máme, je v konečném důsledku a samo o sobě nedostatečné. Proto o těchhle záležitostech musíme mluvit opatrně a s vědomím našeho současného postavení vůči nim, tedy z pozice k něčemu, co nás zcela přesahuje (a přesto spočívá hluboko uvnitř nás). Jde o vztah zbožného jedince k Božství. Jak už jsem někde zmínil, můžeme hovořit pouze o stínech věci, nikoli o věci samotné. Pokoušet se o něco jiného by znamenalo činit sobě i druhým, kteří nám naslouchají, obrovskou újmu a snižovat posvátné. Hovořit takto o posvátném by bylo pouhou sofistikou, ať už záměrnou, či ne. Stále se ještě lopotíme v černé hlíně Khemu, trpíme v podsvětí a krvácíme v temné noci duše a sotva dokážeme povědět něco o skutečné pravdě světla, které přesahuje neodvratitelnou smrt, o velkém Zjevení, které hledáme na samotném dně propasti a v našem sebezničení. Nicméně, existuje něco, co se nazývá "intuicí", skutečným intelektem, němým hlasem, který je často utopen v kakofonii ega, v marnosti a v ohlušujícím jazyku "moderního rozumu". Této intuice se nám dostává v mihotavých posvátných okamžicích vhledů a zkušeností zprostředkovaných skrze meditaci a snění a pomáhá nám zachytit hlas, jenž promlouvá beze slov. Zbytek je záležitostí víry, víry, která povstává a krystalizuje z našeho přirozeného duchovního založení, a vlastní modlitby k "němému hlasu", jenž je našim provázejícím daimónem, naší "intuicí". Texty našich skladeb tedy vyjadřují naše přímé zkušenosti s prvotním rozkrýváním temnoty, s uskutečněním naší víry a předestřením našich nejvyšších ambicí, naší touhy, která nás vede vpřed k nepopsatelné noci našeho "přerodu". Texty našich skladeb je tedy potřeba brát jako náš slib a dekret, prostředek uctívání a velebení něčeho, co nás přesahuje, co je pod námi, i skryté v nás samotných.

(dokončení příště)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama