Původní rozhovor s IRON KOBRA

30. dubna 2015 v 23:58 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.
Dnes se brány otevírají pro německé heavymetalisty IRON KOBRA. Kapela hraje od roku 2008 a po třech letech od debutu jím letos vyšlo druhé řadové album nazvané "Might & Magic". Na otázky rozhovoru obsáhle odpovídal zpěvák kapely Sir Serpent.
I. Jejich síla spočívá v heavy metalu nabitém prvotřídními riffy a nakopnutém do plných obrátek, stejně jako v jejich nekompromisním přístupu k muzice, kterou hrají a do níž pumpují nezkrocenou energii šponovanou do maximálního kvaltu. Jejich magie pramení z jejich oddanosti brakovým fantasy rodokapsům a levné obraznosti fantastické literatury. Řeknou vám, že heavy metal je jejich modlou, hned se ale přiznají, že heavymetalové texty neberou příliš vážně. Jejich muzika je životním stylem a život metalisty by měl být především zábavnou divočinou se zaťatými, rohatými pěstmi. Jmenují se IRON KOBRA a v březnu jim vyšlo druhé řadové album plné metalové síly a magie "Might & Magic". Než postavili svoji metalovou kobru, dva z nich působili v blackmetalové kapele. Což v souvislosti s jejich uvolněným muzikantským krédem hned zaujme. Black metal je totiž přesně tou muzikou, která by měla stavět na "vážnosti" svého poselství. Pokud tomu tak není, nejde o temnotu, ale o sračky. Co jste si vzali ze svého předchozího muzikantského působení a přetvořili v IRON KOBRA a čeho jste se naopak vzdali?
"Dříve jsem společně s Lord Pythonem (kytara) a Commanderem Condou (bývalý bicmen kobry) hrál v kapele Minjar. Když jsme tenkrát začínali s metalem, černý kov byl dost v kurzu. Byli jsme mladí, téměř bez muzikantských zkušeností a chtěli jsme prostě hrát muziku, kterou jsme tehdy poslouchali. Vyrostli jsme na kapelách jako Manowar, Iron Maiden, Black Sabbath a Metallica, ale začalo nás to táhnout k extrémnějšímu metalu, který tehdy nastupoval. Hodně nás bavila epičtější muzika s pohanskou tématikou, která se řadila do tenkrát opravdu hodně frčícího pagan či folk metalu. Brzy jsme ale pochopili, že tahle škatule k naší muzice nesedí. Nazývali jsme náš styl black heavy metal, protože pohanství jsme nikdy nebrali moc vážně a naše muzika pořád měla v sobě jakési heavymetalové ostří. Když se na to dívám zpětně, ani nálepka black heavy metal se na nás moc nehodila. Řezali jsme heavymetalové riffy prostě jen o ždibec rychleji a řvali jsme do toho. Po nějaké době jsme s Lordem Pythonem přišli na to, že spolu hrajeme muziku už téměř deset let a posbírali jsme už nějaké zkušenosti při společném skládání. Někde tam bych viděl počátky pozdějších IRON KOBRA. S Minjar jsme k muzice nikdy nepřistupovali se vší rockerskou vážností. Byli jsme jen bandou puberťáků, kteří brousili muziku a blbnuli na pódiu. I když jsme všichni byli zažraní do black metalu, vysmívali jsme se smrtelně vážnému stylizování některých temných kapel. Většina blackmetalistů byli nudní elitářští zoufalci, kteří uznávali jen hrstku heavymetalových kapel a přehlíželi všechny ty skvělé matadory tvořící základ tvrdé muziky. I v mé nejhorší fázi blackmetalového elitářství (hanbou se propadám, když si na tu dobu vzpomenu) jsem obdivoval Manowar, Iron Maiden a Black Sabbath. Nikdy jsme nezapomněli na naše kořeny a brzy přišli na to, že cesta k metalovým základům je to, co nás nejvíc naplňuje. Tak jsme se vrátili nadobro k starému dobrému heavy metalu."

II. Považujete se za součást metalového undergroundu. Držíte se podzemní etikety a zůstáváte pod svým původním ug labelem Dying Victims Prod., i když vás k sobě volají daleko větší hudební společnosti. V bookletu vašeho alba píšete, jak pohrdáte "zaprodanci mainstreamu". Ale když přijde řeč na kapely, které vás hudebně ovlivnily, zmiňujete Iron Maiden, Thin Lizzy, Judas Priest, Manowar a další, tedy kapely, které dnes tvoří metalový hlavní proud a není pro ně nic vzdálenějšího než právě opravdový metalový underground. Kde tedy vidíte hranici mezi metalovým podzemím a hlavním proudem a jak moc se jí držíte?
"Dostat se z undergroundu dá pořádnou fušku. Musíš změnit sebe i svou kapelu, logo, muziku a třeba i vyměnit muzikanty, abys vyhověl očekávání hlavního proudu a jeho velkých hudebních společností. To je to, co mě na mainstreamu nejvíc štve. Jako muzikant jsi jen nástrojem lidí z velkého byznysu k vydělávání peněz. Protože muzikou se na chleba těžko dělá, musíš co nejvíce přiblížit svou kapelu co největší poptávce a nejširšímu okruhu možných posluchačů. Taková kapela se mnohdy musí odříznout od svých kořenů a svého původního stylu, aby vyhověla požadavkům kladeným na ní zvenčí. A to je přesně to, co nemůžeme přijmout. Nebudu se měnit podle přání druhých a totéž platí o mé muzice. Neskládáme hudbu tak, aby se líbila druhým. Skládáme muziku, kterou nás baví hrát. A proto mě velmi těší, když někoho druhého zaujme. Když za námi po koncertě někdo přijde a řekne nám "supr to bylo, pánové", vždycky se tomu v duchu trochu divím, protože pro mě naše hraní vždy zůstává "jen" tou muzikou, která baví mě. Když jsme začínali s IRON KOBRA, neočekávali jsme, že nás někdo bude poslouchat nebo někoho zaujmeme. Takže kdykoli dostaneme nějakou zpětnou vazbu, těší nás to. O to víc, když je kladná. Asi jsem trochu odbočil, takže zpět k otázce.
Underground je velmi živoucí a protkaný okruh lidí zapojených do kapel, labelů a zinů, velká scéna založená na skutečně osobním přístupu. V době internetu nejsi závislý na labelu či promotérovi, svou muziku si můžeš mezi lidi šířit sám. Tak, aby se dostala přesně k těm lidem, ke kterým chceš. Tedy k těm v undergroundu. A to se nám na dnešní scéně nejvíc líbí. Co se týče velkých kapel, které jsi zmínil, máš naprostou pravdu v tom, že jde o mainstream. Ale když se podíváš třeba na Iron Maiden, zjistíš, že si dělají věci zcela podle sebe. Těžce makali, aby se dostali tam, kde jsou dnes. Svůj odkaz postavili na třiceti letech své existence a nikdy se své muzice nevzdálili. Jasně, "Killers" zní jinak, než "Final Frontier", ale pořád na těch deskách slyšíš stejnou kapelu hrající vlastní muziku. V tom je jejich kouzlo. A když se blíže podíváš na Manowar, pochopíš, že ta kapela je prostě úžasná. Vystupují s tak obrovskou náloží sebeúcty, že přehlížejí všechno a všechny, co se staví proti nim. Je to sranda sledovat, kolik ironie se do kapely dá napasovat. Myslím si, že Joey DeMaio ví přesně, co dělá, když na pódiu pronáší ty své řeči. Ze všech kolem si utahuje. Někdy mám pocit, že Manowar jsou dnes jednou velkou parodií, jen nikdo nemá ty koule se jich na to zeptat. Stejně jako Iron Maiden si dělají všechno podle sebe. Můžeš jejich dnešní muziku mít rád, nebo jí opovrhovat, ale nemůžeš jim upřít zásluhy za vytrvalost v tom, co dělají."

III. Na vašem albu "Might & Magic" se mi nejvíce líbí skladby, které se drží heavymetalového pravidla, že jednoduchý riff dokáže pohnout i těžkým břemenem. Mám na mysli skladby "Vanguard of Doom", "Watch the Skies" a "Fire!". Vy říkáte, že propracovanější epický kus "Cult of the Snake" naznačuje směr, kterým se chcete se svou muzikou ubírat na budoucích nahrávkách. Mnoho dříve výborných kapel, které začínaly na hrubém, břitkém heavy metalu, se posléze zprznilo v uhlazených, příliš epických, zpohádkovělých manýrách. Vyhnete se takovému směřování, i když se budete ubírat cestou ve stylu "Cult of the Snake"? Doufám v to!
"IRON KOBRA je kapela charakteristická tím, že hraje různorodou muziku. Když si poslechneš naše první nahrávky, zjistíš, že jsme si vždy pohrávali s metalovými styly. Třeba ve skladbě "Will of the Kobra" (z EP Battlesword, 2010) jsme se výrazně obuli do thrash metalu, skladba "Ronin" (ze splitka "Heavy Metal Drunk Machine", 2011) je klasickým heavymetalovým flákem ve stylu Heavy Load či raných Manowar. Stejné platí o našem prvním albu "Dungeon Masters". Zatímco titulka "Dungeon Master" jede typickou speedmetalovou jízdou, další skladba z desky, "Thousand Fire City" je epickou heavymetalovou hymnou pod vlivem pozdních Bathory. I na naší poslední desce "Might & Magic" jsme namíchali různé metalové styly, co to jen šlo. Tak "Fire!" představuje klasicky nakopávající heavymetalovou pecku, "Watch the Skies" v sobě kloubí různé metalové subžánry a "Cult of the Snake" je vyzrálý epos ve šlépějích původních Manowar a Manilla Road. Vždy nás bavilo mixovat nejrůznější metalové styly a budeme v tom pokračovat i do budoucna. Vždycky jsem měl zvláštní zálibu v punk rocku osmdesátých let a raném americkém hardcoru, což se rovněž obráží v mé muzice. Skladba "Vanguard of Doom" je hodně ovlivněna punk rockem a to se mi na ní líbí. Když jsme dokončili nahrávání "Might & Magic", byli jsme naprosto unešení z "Cult of the Snake". Stala se naším nejoblíbenějším kouskem z nové desky, a možná proto jsme na ni tak pyšní. Budeme i nadále kloubit různé metalové styly, ale nikdy se neodkloníme od našeho základu, ryzího, starého dobrého heavy metalu."


IV. Když bys měl soudit z vlastní zkušenosti, je "Might & Magic" muzikou pro odrostlé metalisty, kteří si při ní zavzpomínají na své dávné dospívání, nebo stejně tak padne i nejmladší generaci rockerů. Jakou má album odezvu?
"Jej, tak to vážně nevím. Máme mladé i staré fandy. Je hodně příjemné vidět na našich koncertech lidi daleko starší a naopak o dost mladší, než jsme my. Ale odhaduju, že na nás chodí spíše mladší metalisté, kteří se možná dokážou lépe ztotožnit s naší muzikou, než ti starší. Pro mnoho mladých jsme pokračováním starého heavy metalu, který se hrál v zářných osmdesátých letech. Pro ty starší jsme možná jen odleskem uplynulé doby, a tedy ne tak strhující jako kapely, na kterých kdysi vyrůstali. Vždy nás ale moc těší, když potkáme po koncertě lidi, kteří nám řeknou třeba: "pánové, tak tímhle jste mi připomněli koncert Overkill z Mannheimu v osmdesátém sedmém", nebo něco v podobném smyslu. Nesnažíme se šít naši muziku na míru určité generaci, chceme hrát pro ty, kteří ocení starý heavy metal dělaný heavymetalovými nadšenci."

V. Líbí se mi váš nápad udělat sedmipalec se skladbami, které připomenou staré východoněmecké heavymetalové bandy. Rozhodně více oceňuju takovéto tributní záležitosti, než když se mrtvá kapela rozhodne po x letech vstát z popela a kvůli pár dalším nostalgickým vystoupením či natočení nové, průměrné desky naprosto zabije svůj kultovní statut. Prozradíte něco více o chystaném sedmipalci? Půjde o předělávky starých pecek, nebo o vaše skladby zachycující ducha heavymetalové minulosti?
"!Po nahrání "Might & Magic" jsme neměli příliš času na zkoušení, protože náš basák se kvůli práci přestěhoval, takže jsme ještě všechno tak úplně nenaplánovali. Zamýšlíme udělat sedmipalec se dvěma skladbami. Tou první bude vlastní věc s německým textem, nazvaná "Kerker und Drachen", a tou druhou předělávka jedné pecky od východoněmecké kapely. Od které, to ještě neprozradíme. Půjde o překvapení. Někteří tu skladbu možná budou znát, jiní ne, ale doufáme, že s ní potěšíme heavymetalové fandy z bývalé NDR."

VI. Ve vašich nedávných rozhovorech jsem několikrát narazil na zmínky o punk rocku a punkovém přístupu. Když jsem já sám před pětadvaceti lety začínal objevovat heavy metal, poslouchal jsem také punk rock. Od té doby mám rád obojí. Jaký máš názor jako metalista na punkovou scénu?
"V kapele se to týká hlavně mě a basáka Dona Vipera, totiž právě my dva jsme blázni do punku a původního hardcoru. Punková scéna je pro mě něco zvláštního, s úplně jiným přístupem k hudbě a kapelám. Stojí na daleko osobnějším přístupu, než heavymetalový underground. Když jdu na punkový nebo hardcorový koncert, vnímám jakési těsné sepjetí mezi vystupujícími kapelami a lidmi pod pódiem. Neexistuje zde žádný dělící prostor mezi slavným rockovým umělcem a jeho fanouškem. To se mně na punku libí. Před pár týdny jsem byl na Off! Jejich zpěvák Keith Morris patří k největším ikonám amerického hardcoru. Působil například v Black Flag (jedna z mých nejoblíbenějších kapel) a Circle Jerks a je opravdovou punkrockovou legendou. Stál tam před námi na pódiu a choval se, jako by byl jedním z nás, starých prdů, kteří milují rockovou muziku. To se mi strašně líbí a chci se rovněž držet takového přístupu k fanouškům. Jsem jedním z nich, pro které hrajeme. Jsem metalovým fandou, který rád chodí na koncerty, sbírá desky a nesvleče ze sebe metalové triko. Nesnáším hvězdné rockerské manýry některých kapel. I jako muzikant chci být jedním z těch pod pódiem. Punk rock tohle umí daleko lépe než metal. Taky se mi líbí punkový DIY přístup. Téměř veškerý merch si zařizujeme sami, ať už jde o návrhy, nápady, financování či distribuci. To je přístup punkové scény. Dříve jsem punk rock moc neposlouchal. Přehlížel jsem jej až do chvíle, kdy jsem pochopil, že má hodně společného s podzemním heavy metalem. Je syrový, neotesaný a vzchází z krve a potu."

VII. Jsou IRON KOBRA kapelou zaměřenou na čas strávený ve zkušebně, na koncertních pódiích nebo spíše jen volnočasovým koníčkem?
"Snažíme se o profesionálnější přístup ke zkoušení a koncertování, ale okolnosti nám to často nedovolí. Ale tak to asi má být. Žijeme si každý svůj běžný život, naplněný studiem, prací či jinak, a mít muziku jako hlavní zaměstnání prostě nejde. I tak nám zabere spoustu času dostát závazkům kapely, ale snažíme se, jak jen můžeme. Bereme IRON KOBRA jako projekt dělaný s osobním nadšením. Snažím se dát kapele co nejvíce a pokaždé, když se nám dostane kladného přijetí, dodává mi to sílu věnovat kapele ze svého srdce ještě více. Koncertujeme, zkoušíme, jak to je jen možné, a děláme věci jako třeba tento rozhovor. A to je na tom všem fajn."

Díky za tvůj čas a odpovědi. Máte moji podporu!!
"Taky děkuji, za otázky a zájem o IRON KOBRA. Do hajzlu s okolním světem! Do hajzlu s rádoby pankáči! Díky všem za podporu!"

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama