Původní rozhovor s LORD FIST

16. dubna 2015 v 15:54 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.
Dnes se brány otevírají pro finské heavymetalové srdcaře LORD FIST. Kapela brázdí podzemní scénu čtvrtým rokem a po demíčku a předloňském EP vydali na začátku letoška svou prvotinu "Green Eyleen". Na otázky odpovídal kytarista kapely Niko Kolehmainen.


I. Věřte nebo ne, světlá současnost heavy metalu spočívá v jeho umění následovat svou slavnou minulost. Alespoň to si myslí odrostlý metalista, který píše tento blogzine, a zdá se, že je to i krédem finské bandy metalových mániček LORD FIST. Proč jste se, pánové, dali na hraní klasické džískové muziky? Jaké jsou vaše hudební sklony a chutě?
"Každý z nás v kapele vyrůstal na metalu a to je asi tím hlavním, co nás svedlo dohromady. Je obvyklé, že v letech dospívání hledáš lidi se stejnými zájmy, a pro nás tím společným zájmem byl jednoznačně extrémní metal. Každý měl své vlastní oblíbence i tenkrát, ale kapely jako Darkthrone, Bathory a jim podobné jsme hltali všichni. Bylo nám mezi sedmnácti a devatenácti a na malém městě, kde jsme žili, nebylo mnoho takových s podobnými zálibami. Alespoň tomu tak nebylo před nějakými šesti lety. Když jsme se tehdy potkali, každý z nás hrál v jiné kapele, kromě bratranců Eetu a Pekkyho, kteří společně válcovali v black metalové bandě Faustian Pact. Začali jsme se stále častěji stýkat a spolu s dalšími spřízněnými dušemi jsme vytvořili něco jako semknutou partu, která nám vydržela až dodnes. V létě 2011 byly naše kapely z nějakých důvodů "u ledu", a tak jsme se rozhodli zkusit něco společně. V té době jsme hodně frčeli na tradičních, ale méně profláknutých metalových bandách jako Manilla Road, Pagan Altar, Cloven Hoof, Heavy Load, Gotham City či Crimson Glory. Tradiční heavy metal pro nás zněl neobvykle svěže po letech ustavičného poslouchání daleko extrémnější metalové hudby. Směr pro muziku LORD FIST tím byl najednou vytýčen.
I dnes jsme pořád metalisté, každému z nás se líbí to jeho, ale pořád se pídíme po nových kapelách a pečlivě sledujeme dění v metalovém undergroundu. Pokud jde o jinou muziku vedle metalu, nechci kecat, že "posloucháme všechno". Ale je fakt, že naše současné společné muzikální chutě jsou dosti různorodé. Když společně jedeme na vystoupení a posloucháme v autě cédéčka, jde většinou o metal. Často si však pouštíme i progresivní rock, indie rock z osmdesátých let, blues, trip-hop, post-punk, folk a i třeba něco z elektronické hudby. Taky nějaký hip-hop nebo rap, ale to jen věci z pozdních osmdesátek a raných devadesátých let."

II. Jak se vám hraje tradiční heavy metal v současném Finsku? Odkud se rodí vaši fandové?
"Metal je ve Finsku obecně dobře přijímám a fandí se mu. My se považujeme za součást podzemní vrstvy metalové scény a v ní se cítíme dobře. Blbý je, že ve Finsku je dnes spousta metalových kapel a lidi, kteří do scény moc nevidí a příliš nerozlišují, nás dávají do jednoho pytle s metalovýma sračkama, kterých je tu přehršle. My s nima nemáme nic společného. Když mluvím o sračkách, nemám na mysli každou úspěšnější finskou metalovou kapelu z hlavního proudu, ale stovky, možná tisíce těch, kteří se takové snaží zoufale napodobovat.
Undergroundová metalová scéna je u nás velmi silná, i když skromná co do počtu kapel a jejich příznivců. Táhneme hlavně mladé ug metalisty a starší nadšence, kteří zažili "zlatý metalový věk" osmdesátek a i po desetiletích mají nehynoucí vášeň pro tradiční zvuk. Zdá se, že dnes se hodně sblížily podzemní metalová a punková scéna. Pankáči i dříve poslouchali některé metalové kapely a naopak. V osmdesátých a devadesátých letech ale ve Finsku mezi oběma scénami existovaly hranice, punkeři sotva mohli jít bez problémů na metalový koncert a metalisté by se neodvážili jít na punkovou akci. Dnes i my hrajeme občas společné koncerty s punkovými bandami."

III. Zhruba před měsícem jste vypustili ven své debutové album "Green Eyleen" s náloží skvělé heavy muziky. Každá z osmi jeho skladeb mně skoro ustřelila hlavu. Líbí se mi jejich pohodové melodie a bohatá kytarová hra, která je přitvrzuje hutným kovem. Zpočátku mi příliš nešly pod nos občas ujíždějící vokály, ale beru je jako zvláštní okořenění vaší muziky. Berete svébytný zpěv a barvitou kytarovou hru jako něco, co odlišuje vaší muziku v rámci heavymetalové scény?
"Určitě. Pertuuv zvláštní výraz hlasu a jeho jedinečné podání je něco, na čem si zakládáme. Dalším charakteristickým rysem naší muziky je kytarová hra, kterou bych nazval "setrvačnou". Mám tím na mysli, že kytara u nás stále hraje. Nenajdeš v naší muzice moment, kdy by kytara ustoupila do pozadí a jen podbarvovala zpěv nějakými línými akordy. Snažíme se, aby každý riff byl promyšlený a pevně podpíral skladbu, ale současně aby měl sílu čnět sám o sobě. Pro mě je v tomto příkladných prvních pět desek Megadeth, na kterých jsou kytary úchvatné a téměř bez přestání drancují, ať už je nad nimi vokální part, či nikoli. Vždycky mě to strašně fascinovalo. Je skutečně slyšet, kolik práce jsme si s kytarami dali a moc mě to těší. Jinak bych ani nemohl. Nepustil bych na nahrávku jediný nudný riff (myslím nudný dle mých měřítek) a ještě méně ochotně bych něco takového omílal dokola na pódiu."

IV. Kterou ze skladeb na "Green Eyleen" bys vybral jako charakteristickou pro kapelu a proč?
"Titulní skladbu desky. Vypovídá přesně o charakteru muziky LORD FIST. Silné a zapamatovatelné melodie a riffy podněcují uvolněnou, svým způsobem pozitivní energii, ale přitom muziku nijak nezlehčují. Neubírají na její hudební vážnosti. Můžeš se do ní i tak velmi intenzivně ponořit a nechat se unášet obrazy a myšlenkami, které ti rozproudí v mysli. I po textové stránce je tato skladba dobrým příkladem, o čem LORD FIST jsou. Vzletná obraznost tě odnese do nejrůznějších míst, přitom ale v celkovém konceptu skladby zůstáváš nohama pevně na zemi, nazíráš zdejší svět s obavami, kam to všechno spěje."


V. Kdo je vlastně zelená Eyleen? Je to ta holčina na mašině, projíždějící se s nějakým chlapíkem po zelené krajině, jak znázorňuje výjev na obalu vaší desky? O čem ten obrázek je?
"Jde o sci-fi příběh, který se odvíjí na Zemi v budoucnosti, kdy přelidnění a masová spotřeba vedly k vyčerpání veškerých přírodních zdrojů. Struktury civilizovaného světa se hroutí a země se mění v post-apokalyptické bojiště. Až do této chvíle jde o docela normální scénář, ale poté přichází Eyleen…
Neznámé, civilizované a vyspělejší bytosti z jiné galaxie zhotovily obrovské kosmické lodě, které se podobají uměle vytvořeným planetám s vlastním ekosystémem. Vyslaly tyto kosmické lodě do různých částí vesmíru, aby v něm pátraly po jiných inteligentních formách života. Jedna z těchto lodí, Green Eyleen, objeví planetu Zemi a pustí se do záchrany lidské populace. Kapacita kosmického korábu ale pojme jen nepatrný zlomek zbývajících lidí, a tak musí dojít k výběru. Mimozemské bytosti si vyberou ty lidi, o kterých usoudí, že mají celkově nejlepší vlastnosti k společnému soužití s jinými formami života. Není třeba dodávat, že takový přístup je v rozporu s přirozeným instinktem každého člověka k přežití.
Skladba "Green Eyleen" vypráví o příletu a odletu kosmické lodě. Následující "The Well of Ganchul" příběh uzavírá a líčí osud lidské populace na lodi poté, co opustí Zemi. Poselství té skladby může vyznít eko-fašisticky, ale to opravdu nebyl můj záměr ani cíl, když jsem začal pracovat na konceptu desky. Probíral jsem jej s naším zpěvákem Perttuem a on napsal konečný text a vokální aranže. Pointa je v tom, že kdyby "Green Eyleen" přiletěla zítra, nedal bych ruku do ohně za to, že já nebo kdokoli jiný by se dostal na loď."

VI. Noční přízraky, čarodějnice, bezhlaví jezdci, ve vašich textech se to hemží duchařinami. O čem by podle tebe měl být heavy metal?
"Nechci se v tomto vůbec nijak omezovat. Mám docela velké tematické rozpětí, takže klidně můžeme na jedné desce opěvovat auťáky a holky a hned vedle toho se objeví, řekněme, okultní či satanistické věci. Tím jsem se vždycky bavil! Jediným našim pravidlem je, že nechceme sklouznout do všednosti. Jsme všichni dost silní snílci ovlivnění sci-fi, fantasy a hororovými příběhy a často používáme jejich obraznosti k vylíčení závažnějších a hlubších témat. Takových, která se týkají našich vlastních životů nebo společnosti."

VII. Je spousta heavymetalových kapel, které vydají debutové album, a poté jejich tvořivost uvadá. Věřím, že tohle není případ LORD FIST, protože vaše muzika je opravdu mazec! Vaše prvotina je docela čerstvou záležitostí, ale přesto se zeptám: na čem děláte teď? Nebo zatím jen podporujete své album?
"Máme před sebou pár domácích koncertů a letos se nám poštěstilo, že jsme se dostali na soupisky několika zahraničních festivalů. V lednu jsme hráli na německém Metal Assaultu, v létě si poprvé vyjedeme do Švédska a v září nás čeká řecký festival Metal Rites, kde si zahrajeme s takovými veličinami jako Jag Panzer. Máme z toho radost. Taky začneme dělat na nových riffech a pravděpodobně příští rok už budeme nahrávat nové věci.
Někteří z nás budou pokračovat i se svými dalšími kapelami, nebo alespoň já budu. Napsal jsem už pár melodií pro moji novou deathmetalovou bandu. V ní si chci realizovat moji zálibu v brutálnějších, špinavějších a nekompromisních hudebních nápadech, které se nehodí pro LORD FIST a ani ostatně nemůžou. Tento týden jsem také měl zkoušku s kapelou inklinující k doom metalu a stoner rocku, kterou jsme chvíli drželi u ledu, ale teď se zdá, že se věci znovu daly do pohybu. Ve zmíněných kapelách hraju na jiné nástroje a užívám si toho, jak si můj hudební "koníček" takto občerstvuji. Je to vzrušující."

Díky za rozhovor. Máte moji pevnou podporu!
Děkujeme za podporu nových undergroundových kapel a zdravíme z Finska!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama