Původní rozhovor s BULLETBELT

21. května 2015 v 17:22 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.
Dnes se brány rozhovoru otevírají pro novozélandskou metalovou kadenci BULLETBELT. Kapela začala ládovat střelný prach do svých nábojnic v roce 2009. Po dvou EP a živáku debutovali albem "Down in the Cold of Grave" (2012) a loni v říjnu roztočili na veřejnosti své druhé album "Rise of the Banshee". To jsem rovněž recenzoval na stránkách blogzinu. Bylo mi potěšením vyzpovídat pro tento rozhovor sólového kytaristu kapely Ross "Rots" Mallona.
I. Když jsem poprvé narazil na novozélandskou hordu BULLETBELT, podle názvu ("nábojový pás") jsem čekal thrashující válečný metal, který mi rozstřelí hlavu a pošle ji k zemi do tratoliště krví nasáklého bitevního pole. Poté jsem s nadšením seznal, že hrají hodně povedený, naspeedovaný heavy metal promísený thrashingovou energií a svou těžkou kovovou směsici nazývají blackem. Že mají u vokálů holku, ale ani náhodou neznějí jako kapela s ženskou frontmankou. Že jejich muzika je prošpikovaná hrubou metalovou agresivitou a současně se zpřístupňuje svými zvučnými heavy melodiemi. Takové pocity jsem měl z poslechu druhého řadového alba kapely, pojmenovaného "Rise of the Banshee". Jak bys popsal a zařadil vaší muziku pro metalového posluchače, který se s BULLETBELT setkává poprvé?
Díky za podporu a zájem! Naší muziku řadíme do širší škatulky black thrashe, protože se v ní obrážejí vlivy první a druhé vlny černého a řinčivého kovu. Když se řekne "thrash", hodně lidem se okamžitě vybaví klasická jména německé scény (Sodom, Kreator, Destruction) a určité počáteční ovlivnění black metalem. Naše muzika je vedle toho současně inspirována americkým thrashem a jeho tzv. velkou čtyřkou. Proto v ní najdeš jisté progresivnější prvky, zvlášť na naší nové desce.

II. BULLETBELT rafají na scéně pět let. Určitě ale máte daleko bohatší zkušenosti s hraním heavy metalu. Jaké jsou vaše muzikantské kořeny a čím vším prorostly, aby vyrašily do dnešních BULLETBELT?
Je to tak. I když BULLETBELT je poměrně mladé zvíře, vyrostlo z řady hudebních projektů, ve kterých jsme dříve působili. Šlo o metalové kapely hrající nejrůznější styly, ale i o formace věnující se úplně odlišné muzice.
Bubeník Steve hrál v Karnage a Demoniac, což byly průkopnické kapely novozélandského extrémního metalu. V současné době působí ještě v Red Dawn brousících tradiční power metal.
Basák Tim má vlastní projekt s názvem Intergracia, v němž zastává post vokalisty a kytaristy. Hrají progresivní metal.
Zpěvačka Jolene trávila svým hlasem thrash/black/deathmetalové Pariah a Zirconium.
Náš nový kytarista Evan hrál v melodických death/thrashových Subtract, rock/metal punkových Cobra Khan a v elektronice Concord Dawn.
Já jsem téměř po celou moji muzikantskou kariéru bušil do bicích, naposledy v black/thrashové bandě Pervertor. BULLETBELT je první a jedinou kapelou, ve které hraju na kytaru.
Co však asi nejvíce ovlivnilo směřování BULLETBELT, je skutečnost, že já a náš bicmen Steve máme velmi podobný hudební vkus. Prostírající se od osmdesátkových hardrockových kapel a tradičního heavy metalu, až po thrash, black a death metal. Myslím tím to, že si hodně rozumíme, co se týče vlastních nápadů, a máme široké hudební rozpětí, což nám pomáhá při skládání vlastní muziky.


III. Vaše loňské album "Rise of the Banshee" je parádní kousek, hodně se mi líbí! Ještě jsem si neposlechl vaší debutovou desku, ale určitě se k ní někdy dostanu. Jakým hudebním vývojem jste si prošli od své prvotiny k druhému albu? Mohl bys o každé nahrávce prohodit pár slov a třeba mě i nějak nalákat k poslechu vaší první desky?
Myslím si, že mezi naším debutem "Down in the Cold of the Grave" a druhou deskou "Rise of the Banshee" je několik významných rozdílů. Prvotina byla naší první zkušeností s nahráváním velké desky v tehdejší sestavě, do níž krátce předtím přibyl druhý kytarista. Většina skladeb na albu byla složena pro jednoho kytaristu a myslím si, že jsme nevyužili veškerý potenciál, možnosti skladebné struktury a nuancí, které by druhá kytara do skladeb vnesla. Poslední věc na prvotině nazvaná "Ironclad" byla složená už pro dva kytaristy a blíží se pojetí, s nímž jsme přišli na "Rise of the Banshee".
Zatímco skladby pro naší první desku byly dost slušně otestovány živým hraním, šest z osmi záseků na "Rise of the Banshee" bylo složeno a nahráno dříve, než jsme je pustili do živého publika. Nebylo to nijak na újmu, jen šlo o rozdílnou zkušenost z pohledu komponování.
A taky při druhé desce jsme strávili daleko více času s nahráváním a produkcí vokálů. Při natáčení prvotiny náš tehdejší zpěvák Fergus prostě jen přišel a vyřval se tak, jak dělal naživo na pódiu. A bylo to přesně ono! Pro nové album jsme ale cítili potřebu vokály trochu dál posunout a více času jsme věnovali nahrávání dodatečných vokálních linek, sborového zpěvu apod.
A konečně, pokročili jsme i jako skladatelé. Vzpomínám si, že některé riffy a skladby na debutu jsem dával dohromady víceméně se záměrem ušít je na míru black/thrashové kapele. Naproti tomu k riffům a skladbám pro "Rise of the Banshee" jsem nepřistupoval z pozice určitého metalového stylu, prostě jsem je chtěl takové, aby zněly metalově v obecném smyslu. Nechtěl jsem se příliš odchýlit od naší první desky či předchozích EP, cítil jsem však, že nové skladby daleko blíže zpodobňují všechny hudební vlivy, které na mě působí, a vytvářejí jedinečnější vyznění BULLETBELT.
I tak mám "Down in the Cold of the Grave" pořád hodně rád. Zvlášť vokály na něm jsou hodně chaotické a skladby zachycují skvělé období v kapele, kdy jsme dorazili naše první novozélandské turné. Jak jsem už popsal, myslím, že i debut byl dál oproti našim předchozím EP, kompozičně i co do vyzrálosti riffů. Jeho obal zdobila náramná kresba od Nicka Kellera, kterou ztvárnil na základě námětu titulní skladby desky. Debut byl naší první nahrávkou vydanou na vinylu a zní opravdu báječně! Jestli se ti podaří, sežeň si tu desku na asfaltu, protože ten skutečně zachycuje to, o co jsme se snažili.

IV. Kdybych si měl vybrat moji nejoblíbenější skladbu na "Rise of the Banshee", sáhnul bych po "Sniper" s jejím jazzovým kytarovým tremolem a velmi silnou melodií. Líbí se mi ale všechny skladby desky, především jejich heavymetalová preludia, ta mě hodně berou. Kterou ze skladeb desky bys vybral ty jako reprezentativní pro nahrávku a proč?
Jsem rád, že sis vybral právě "Sniper". Jde vlastně o předělávku skladby jedné staré novozélandské heavymetalové kapely The Nod. Nahráli ji někdy v roce 1992 a jejich hlavní skladatel a sólový kytarista, velmi talentovaný muzikant Darren Broughton, zahrál kytarové sólo v té skladbě i na naší desce.
Podle mě album nejlépe vystihují buď otvírák "Death Tinted Red" nebo závěrečná "Black Banshee". Obě skladby zachycují náš skladatelský pokrok od debutu a dokládají, jak progresivnější a rockovější prvky obohatily náš zvuk.
A ještě jednu poznámku k řazení skladeb. Chtěl jsem mít na desce právě osm skladeb a rozdělit je na polovinu pro A a B stranu vinylu a kazety, které vyjdou později v letošním roce u HOTA REX. Na albu jsou totiž čtyři "klasické" skladby od BULLETBELT, které tvoří jakoby předsádky desky, a mezi ně jsou vsazeny čtyři středové kusy. Střední část alba není tolik experimentální, je spíše kompozičně přímočařejší. To dává desce výrazný spád, když ji posloucháš od začátku do konce. A tak by měla být také poslouchána!

V. Je výhodou, nebo naopak o to složitější, když extrémní metalová kapela snažící se prorazit má ve svém čele zpěvačku?
Takhle o tom vůbec nepřemýšlím. Každá kapela, i ty již dobře zapsané, má těžký chlebíček prosadit se na scéně. Dnes existuje velká konkurence kapel usilujících o pozornost posluchačů a zpívající ženská v čele není nic nového, ani v extrémním metalu.
Jolene vnáší do kapely svůj jedinečný pohled a zkušenosti. Snažíme se a včleňujeme její individuální přínos do našich původních představ, tak abychom posunuli naši muziku dál. Myslím si, že úspěšnost spočívá v tom, dělat silnou, originální a inspirující muziku, ať už definuješ úspěšnost jakkoli.
Ponoukli jsme Jolene, aby vyzkoušela zpívat s BULLETBELT, čistě na základě jejího nadšení a pěveckých schopností. Nahrála nám už dříve nějaké doprovodné vokály na debutu, takže jsme věděli, že jí to zpívá dobře. Šlo tedy jen o to, jestli si jako zpěvačka sedne se všemi členy kapely a bude schopna přispět k psaní textů skladeb. Vyhověla zcela všem našim kritériím, takže nebylo co řešit.


VI. Máte čerstvě za sebou turné s americkou heavy/blackovou kultovkou Midnight. Jak jste se dostali ke koncertnímu spolčení s Athenarem? A co jste si ze společné šňůry odnesli?
Náš bubeník Steve je velkým fandou Midnight. Když vyšlo album "Satanic Royalty", Steve o něm básnil jako o dokonalém smísení metalových heavy stylů. Když pak Midnight ohlásili svoji účast na australském festivalu Evil Invaders v roce 2013, hned zjišťoval možnosti, jak je přitáhnout i na Nový Zéland. Slovo dalo slovo a Steve a já jsme společně zaštítili vystoupení Midnight v novozélandském Aucklandu naším labelem/distrem Headless Horsemen. Steve zůstal následně v kontaktu s Athenarem a domlouvali možnosti vícero vystoupení na Novém Zélandu. A pak padla řeč na to, že bychom je rovnou vzali i po Austrálii. Pustili jsme se do propagace turné, a protože BULLETBELT hráli v Austrálii už v říjnu 2014 a chtěli jsme se tam vrátit, byla to dobrá příležitost, jak přímo předskakovat Midnight. Turné tedy sestávalo ze tří zastávek na Novém Zélandu a tří v Austrálii. Byl to skvělý zážitek. Zvlášť to, vidět Midnight naživo šestkrát za sebou během deseti dnů! Je to fantastická kapela naživo a pohodáři i mimo pódium. Moc jsme si to turné užili. Já se Stevem jsme sice měli pořádnou honičku, protože jsme turné propagovali a současně zařizovali všechna vystoupení, ale byla to pro nás obrovská zkušenost.
Když bereš kapelu za moře, ať už vlastní nebo cizí, musíš se poprat se spoustou věcí, od rozpočtu, přes imigrační víza, až po zajištění klubů apod. Jde stále o stejné záležitosti, ale v o dost větším rozsahu, je v tom třeba více peněz a času! Doufáme, že se do něčeho podobného zase brzy pustíme. A protože plánujeme s kapelou konečně koncertně projet Asii, Evropu a obě Ameriky, jsem přesvědčen, že tyhle naše absolvované nájezdy nás už nějak připravily k turné v zas o něco větším rozsahu.

VII. Mohl by ses podělit i o další novinky či nejbližší plány BULLETBELT?
Během tohoto měsíce, tedy května 2015, budeme natáčet dvě videa. To první bude ke skladbě "Sniper" a točit jej bude jedna místní produkční společnost. Druhé video bude ke skladbě "Deathgasm", která se stala titulním soundtrackem jedné novozélandské hororové komedie (něco v duchu filmu "Dead Alive"/"Braindead" od Petera Jacksona). Zmíněná hororová komedie nyní běží na filmových festivalech v Severní a Jižní Americe a měla by se dostat k nám na Nový Zéland někdy později během letoška. Produkce videa k "Deathgasm" je finančně podporována z fondu novozélandské vlády. Jde o docela velkou věc, protože metalové kapely běžně nedostávají finanční podporu od vlády. O to méně kapely, které se pohybují na extrémnějším konci hudebního spektra.
V červnu se pustíme do skládání materiálu pro naše třetí album, to už s naším novým kytaristou Evanem. Čerstvě se k nám připojil a, vzhledem k jeho zkušenostem v jiných kapelách a s hudební produkci, si myslíme, že uděláme slibný krok (skok!) vpřed ve vývoji kapely.
A taky se musíme pochlubit, že ke konci roku u Hallways of the Allways Records (www.hotarex.com) vyjde "Rise of the Banshee" na vinylu a kazetě. Jedná se o skvělý začínající label, který nás dosud s nadšením podporoval, a my se těšíme na vzájemnou spolupráci při těchto vydáních.

Díky za rozhovor, máte moji velkou podporu!
Díky a hodně štěstí s tvým blogzinem a budoucími počiny!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama