Původní rozhovor s DEVILSPIT

22. října 2015 v 20:12 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.
Dnes se brány rozhovoru otevírají pro francouzskou blackmetalovou punkárnu DEVILSPIT. Kapela vznikla v roce 2013 a dosud stačila požehnat světu dvěma demonahrávkami. Byl jsem poctěn příležitostí položit pár otázek strůjci tohoto tělesa, který si říká F. the Korpserizer. Muzika DEVILSPIT stejně jako slova níže jsou něčím, co by si neměl nechat ujít nikdo, kdo zdivočelým metalem žije a dýchá.


Chlast je zapeklitý démon, který umí udělat v palici pořádný poprask. Neplatí to ale pro každého. Alespoň ne pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že špiritus dokáže otevřít brány božského vnímání a pomoci nazřít pod závoj zpropadené reality. Reality, která vzdoruje pokusům o podmanění tak dlouho, dokud se sami nepostavíte vzdorně proti jejímu založení. Postrháváte její umělé opěry, a pak uchopíte vlastní jádro její divoké přirozenosti. V ní naleznete skutečnou temnotu. Nějak tak by se dalo volně vyložit, co lze očekávat od alkoholického venkovského black punk metalu, kterým prohání DEVILSPIT třicet minut svého druhého dema "Grim, Hateful and Drunk". Po skvělé nahrávce jsem drapnul v distru labelu Caligari Records okamžitě, jak jsem z promo ukázky seznal, co že to je za peklo. Jediný pachatel téhle metalové šílenosti F. the Korpserizer v následujících řádcích možná ještě blíže osvětlí své zpité, punkové, potemnělé náklonnosti.

I. Bestii DEVILSPIT sis osedlal zcela sám. Může za to tvoje hluboká misantropická nátura, kterou vydatně ventiluješ ve své muzice, že sis nenašel vhodné spoluhráče a nevytvořil kapelu v klasické sestavě?
"Všechno to začalo sobeckým nutkáním pustit se do něčeho jiného, než byla moje předchozí kapela. Chtěl jsem dělat něco blízkého muzice, kterou jsem tehdy poslouchal. Zbláznil jsem se do starých Venom a Darkthrone (vždycky mě ty kapely hodně bavily, ale nikdy předtím jsem je nebral jako skutečnou inspiraci). Nesháněl jsem se po žádných muzikantech, protože za posledních 8 let jsem si v hudbě většinou vystačil sám. Dnes jsou ale DEVILSPIT skutečnou kapelou, poté, co jsme v srpnu odehráli v plné sestavě koncert. Neskládám muziku sám, protože bych nenáviděl práci s jinými. Prostě se mi jen nepodařilo najít ty správné lidi. A vlastně jsem je ani nehledal. Samostatná práce má spoustu výhod, což je jasné, ale nakonec zjistíš, že je to trochu nuda. Zvlášť když dorazíš na koncert a pomyslíš si: "kurva, to by byla paráda taky si stoupnout na pódium". Muzika DEVILSPIT, hodně směrovaná do punk rocku, je jako stvořená pro koncertování. Lidi se mě na živé hraní pořád ptali. Ale zpočátku to ještě nebylo reálné. Teď už mám kapelu s ustálenou sestavou a naše první vystoupení beru jako osobní úspěch. Brzy bude následovat další a opět půjde o kurevský bordel!"


II. Současný francouzský ug black metal se svojí mlžnou progresivitou a experimenty v okultním závoji zní dost jinak, než muzika na "Grim, Hateful and Drunk". Cítíš se se svou nahrávkou jako vyvrženec domácí black metalové scény?
"Asi je to tak. Ve skutečnosti do toho hovno vidím, protože neposlouchám moc francouzských kapel, alespoň ne v poslední době. Ale máš pravdu, zdá se, že je to obrovský trend tvořit komplikovanou muziku (že jo, Deathspell Omego). Na druhou stranu se však spousta kapel vrací ke kořenům a vytváří jakousi "retro scénu". Ani k té DEVILSPIT nepatří. Tedy ne úplně. Rané blackmetalové kapely byly průkopnické a já chci dělat v rámci svých možností něco podobného, tedy znít odlišně. Jako kdysi Darkthrone se svým "Blaze in the Northern Sky" nebo i Peste Noire na "L'ordure à l'état Pur". Chci, aby si lidi řekli: " hm, zní to fajn, slyším tam nějaké inspirace, ale je to podáno zas o něco jinak". V tom spočívá vlastní identita a vlastní umělecký pohled. Asi i proto necítím nějakou spřízněnost s většinou místních kapel. Spousta kapel, o kterých zaslechnu, tvoří dokola pořád stejnou muziku, a tím jsou předvídatelné. K těm několika málo bandám, ke kterým máme v DEVILSPIT blízko, patří Hexecutor, Pervesifier (i když jde spíše o thrashové záležitosti), Sepulchral Voices a Electric Shock. Cítíme k nim blízkost, protože se nám líbí jejich sračky a jsme s většinou z nich kámoši. Taky musím zmínit Herzel, kapelu z našeho města hrající epický heavy metal. Působí v ní polovina sestavy DEVILSPIT ! Z osobnějšího pohledu, jedinou francouzskou smečku, kterou opravdu sleduju, jsou Peste Noire. Protože znějí naprosto jinak, než ostatní. Nepovažujeme se tedy za součást nějaké "scény". Kapely, které jsem zmínil, jsou prostě jen fajn lidi, se kterými vycházíme a líbí se nám jejich muzika."

III. Ponurost DEVISLSPIT se rodí ze zápachu hřbitovů za svítání, na lesních oltářích s obětovaným optimismem a ze zbytků úzkostí temné pohanské víry. Jde o obrazy tvé rodné domoviny, nebo se v nich zrcadlí tvůj vnitřní imaginární svět?
"Je v tom obojí. Žiju zde v Bretani už dvanáct let. Moje rodina pochází odsud, narodil jsem se ale v Paříži a většinu svého dětství strávil v západní oblasti Francie 'Pays de la Loire". Nejsem městské dítě a to hraje velikou roli v tom, jak a co skládám. Co si pamatuju, z hlavního města jsme odešli, když mi byly čtyři, a od té doby jsem žil na venkově s jeho prašnými cestami, poli, stromy, opuštěnými farmami, starými venkovskými sídly…, úplně jiná atmosféra než v takzvaných velkých městech. Dospívání je tam jiné. Všechno je od ruky, přístup ke kulturnímu vyžití je komplikovaný, flákáš se tam jiným způsobem během dospívání. Venkov má blíž k minulosti a v Bretani to platí o to víc. Najdeš tu spoustu starých kostelů, megalitických kamenných staveb a podobných pičovin, jsou to fajn věci. A všechno to ti podněcuje představivost. Mám rád filmové horory, duchařské báchorky a tak, a právě tady všude kolem můžeš narazit na skvělé příběhy o přízracích, smrťácích a ďáblech. Hodně tu prší a občas padne pořádná mlha, až je vše kolem téměř neskutečné. Přihoď si k tomu black metal a The Misfits a hned máš jasno, odkud se všechna ta žumpa ve mně bere."


IV. Nenávist DEVISLPIT se zdá namířena proti všemu a všem. Přesto se na své všudypřítomné nepřátele obracíš s určitou náklonností a novou nahrávku jim od srdce věnuješ. Jak moc ti záleží na všech těch "chlápcích a šulinech", které oslovuješ ve svých skladbách?
"Každý potřebuje nepřátele. Oni též patří k tomu, co určuje, kým si a co děláš. Nemusí jít vyloženě o lidi, nepřátelské můžou být třeba i názory. Mým hlavním nepřítelem je místní metalová scéna. Není dokonce ani jednotná. Je sebestředná, bez vzájemné podpory, většina lidí se zaobírá pouze svými posranými kapelkami. Chybí ji duch, oddanost, vášeň. S DEVILSPIT hrajeme, protože nás to opravdu baví, nic jiného v tom není. Z většiny zdejších kapel mám pocit, že jejich motorem je snaha proslavit se a leštit si vlastní ego. Radši by se měli snažit skládat lepší muziku a texty. Sálá z nich městský přístup, něco jako gansta rap - co má cenu, jsou úspěch, prachy a ženský… Když na takové věci dosáhneš, věřím, že to může být příjemné, ale nemělo by se to stát cílem samo o sobě. Pokud se tak stane, jsi na špatné cestě a obelháváš sám sebe. Je to jak establišment: jsi v kapele, tak musíš být úspěšný a chtít být profík. Ale co to doprdele má znamenat? Bereš prachy za to, co děláš, jasný, proti tomu nic nemám. Ale musíš pochopit, že to nejde pak z tebe, ale okolí ti určuje, jak a co máš hrát. To mě na tom sere. Přesně tak dopadl Hellfest. Dnes už všeobecně přijímaná událost, jakási zábava, vyhození z kopýtka pro střední třídu. Nikdy jsem neviděl na "metalové" akci tolik lidí bez (!) metalových triček. Takoví ví o metalu hovno, chodí na akce, jen protože je to zrovna v kurzu. Mrdat na takové akce a mrdat na takové lidi. Celá tato "metalová póza" mě neskutečně sere."

V. Ožralost DEVISLPIT je z podomácky vyrobeného chlastu. Považuješ, jako hudebník, chlast za boží milosrdenství, nebo ďáblovo prokletí?
"Chlast může být požehnáním i kletbou. Prostě to tak je. Krabice piva a k tomu nějaké desky Bathory. Tím žijeme. Všechno je to propojené. Je v tom všem cosi dětinského, ve způsobu takového sebevyjádření. Naivní, co se týče prostředků, ale daleko zemitější, co do obsahu. A v tomto můžu mluvit za celou kapelu, protože se známe už roky a prožili jsme spolu po piči pařeb. Vždycky tekl chlast proudem - když byla prdel, optimistické chvíle a euforické okamžiky, ale rovněž deprese, neúspěchy a blití. Proto má chlast u nás své důležité místo. Ne ve smyslu "piju, protože jsem machr blablabla", tak to s námi není a nikdy nebylo. Je to už jaksi v nás samotných."


VI. Během třech let trvání DEVILSPIT jsi vyblil dvě demonahrávky a dva singly. Nadešel teď ten správný čas pro velkou desku, vydanou na přístupnějším formátu než kazeta? Nebo chceš zůstat dále v hlubokém undergroundu a držet se svou muzikou spíše zpátky?
"Nejdřív bych chtěl uvést na pravou míru jednu věc. Ani jedna z mých dosavadních nahrávek není singlem. Hodil jsem na bandcamp pár skladeb na ukázku a borec, co doplňoval profil kapely na archívech, je uvedl jako singly. Pohlížím na každou svou nahrávku stejně, totiž jako na ucelenou, hotovou věc. Nestavím se k nim jako k "demu" nebo "albu". V osmdesátých letech měly demonahrávky hodně špatný zvuk a kapely většinou udělaly jen pár kopií, aby je rozeslaly labelům a někde se chytly. Dnes na to všichni jebou, lidi nahrávky nekupujou, kromě skutečně oddaných metalových fandů. Dnes je i nahrávání snadnější. Ale kdo určuje, jestli jde ve výsledku o demo, album nebo EP? Já jsem ani nedostal šanci mé nahrávky nějak zařadit. Sotva kazety vyšly, hned je všichni brali jako demáče. Je mi to jedno. Pokud se dostaly ven, všechno je v pohodě. Proto ti ani nepovím, že moje příští nahrávka bude skutečným albem. Chci jen natočit další skvělé skladby, dát tomu nějaký povedený obal a užít si to. Žádné další plány. Klidně budu vydávat svou muziku na kazetách až do skonání světa. Je to všechno především otázka peněz. Kdyby bylo jen na mně, vydal bych trojvinylový gatefold s bonusovým capským trusem a cigaretovými špačky. Ale podívejme se na to reálně, vlastní vydání jsou nákladná a jednoduše si nemůžu dovolit zajišťovat merch a fyzickou podobu nahrávek ve vlastní režii. Nikdy jsem neusiloval, aby DEVILSPIT byl úspěšný nebo nějak prorazil. To je úplně mimo a navíc se to nikdy nemůže stát. Takže underground je pro mě volbou i skutečností. Tak se mi to líbí."

VII. Dnes existuje mezi black metalem a punk rockem poměrně velká vzdálenost. Metalová a punková scéna se od sebe hodně vzdálily. Dříve měly k sobě určitě blíž, alespoň pokud můžu soudit z vlastních, dávných hudebních prožitků. Když se dnes někdo pokouší spojit black metal s punkem, mnozí ortodoxní na obou stranách to můžou brát jako provokaci. Co ti daly tyhle dva žánry po hudební i myšlenkové stránce, společně i každý zvlášť?
"Jestli to někomu ortodoxnímu přijde jako provokace, tak ať nekecá chujoviny a sežene si demo od Deathstrike. Thrash metal by nikdy nevznikl, kdyby nebylo punk rocku. Ale máš pravdu, že většina metalistů opovrhuje punk rockem a naopak pankáči zas nemají rádi metal. Je to záležitost subkultur. Každá z nich se definuje odlišně a lidi se jích drží. Jako svého kmene. Black metal a punk mají společné syrovost, primitivnost a snahu vymezovat se, přístup "jdi do hajzlu, budu si věci dělat podle sebe". A to je na obou to skvělé. Já svou muzikou uzavírám kruh, podobně jako Darkthrone v roce 2006. Na konci osmdesátek byl punk rock nasraný, stejně jako byl nasraný black metal. A hranice mezi nimi byla velmi úzká. V tom je to parádní, kloubit spolu energii Discharge a nálady Venom. Lze to cítit i z první desky Bathory. Věřím, že každý, kdo tohle čte, to album vlastní a uctívá jej. Hudba a duch jsou jedním. A hudba občas dokáže vyjádřit, na co slova nestačí."

Díky moc za čas a úsilí strávené nad odpověďmi. Máš moji oddanou podporu!

 


Komentáře

1 abraxice abraxice | Web | 23. října 2015 v 5:16 | Reagovat

Máš vkus. Metal je nejlepší žánr :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama