HORNA – „Hengen tulet“

1. prosince 2015 v 19:00 | RaznAgul |  recenze
Staniž se démonickým prostor, kde v neurčitosti a v jednom obráží se zvracený počátek stvoření i jeho spásný zánik. Staniž se démonickou hodina mezi všeobjímajícím světlem a bezbřehou tmou, kdy rodí se zrakem prostupné přízraky, aby hned nabyly uchopitelných tvarů a vícemocného děsu. Staniž se démonickým způsob, jakým spájí se v časosběru smrt a život a přeťatá pouta mezi nimi. Na svém devátém albu se finské zpeklatemno HORNA zaklínají padlou liturgií víc, než kdy dříve. Žádné strachy ale ze žluklého média zvedajícího závoj před zástupy esoteriků. Páně Shatraug má dost na to, aby duchařské rekvizity podstrčené do black metalu uchopil po svém a držel se stranou stáda. A stranou těch, kteří budou stejně jako u předešlé desky fňukat, že HORNA s vokálně surověji loženým Spellgothem ztrácí na svém dřívějším melody výrazu a k tomu se ještě najust zahrabává do špíny. Jejich veličenstvo i na nové desce předvádí, jak šalamounsky si dokáže vyhrát s magií zastřených nálad, které má už od zrození vetknuté v rukopisu. A taky s trpělivostí oněch dychtivých, kteří čekali opět okamžité extatické grády a zatím uvízli jen na půl cesty v hudebním bahně. Při "Hengen tulet" musí víc, než kdy jindy, smysly dozrát pro seanční vůni okamžiku, aby se z muziky vše naplno nechalo vzít a stalo se démonickým.


S příchodem Spellgotha se HORNA stali zákeřnějšími štváči věrné černé. Stará poznávací znamení jim ani k dnešku nevybledla, z bájných corvusovských dob se ale přece jen hnuli. Album "Hengen tulet", ještě citelněji než předchozí deska, na které už Spellgoth řádil, krmí poslechový zážitek umně namíchaným lektvarem zpraseného zvuku a vyvrhelného hrubiánství. Nechybí Shatraugovy kytarové náladovky, které se z ladných houpaček svezly do neotřelých tónických zvratů a hrabou se na skladebný povrch skrze rázně naložené bicí. Suť ubitých riffů jímavě zšedla ve spadu popela z vypálených nebes a opět se jí těžko odolává. Spellgothův vokál v hudebním zevnějšku, jaký kapela razí dnes, je nesestřelitelný. Tak pevně je jeho zemitá hrubost vrostlá do úchvatně rozprášené hudební škváry. Nejde mi tlumit nadšení v přítmí téhle rozpálené desky. Kdo jí chce rychle přijít na chuť, sáhne si pro "Amadriada" nebo "Sodan roihu". Koho navíc baví ze světa vytržené blackmetalové dýchánky a nečekaně překvapující, náhle vytvarované neurčitosti finské ďáblovy propastnosti, má s "Hengen tulet" co dělat. To album si to zaslouží.

datum vydání: září 2015
původ: Finsko


seznam skladeb:
1. Amadriada
2. Ajan päättyessä
3. Nekromantia
4. Tämä maailma odottaa
5. Saatanalle
6. Puhdas
7. Ikuisuuden kynnyksellä
8. Sodan roihu
9. Hurmos
10. Profeettasi
 


Komentáře

1 Dejv Dejv | E-mail | 2. prosince 2015 v 17:48 | Reagovat

Ten zvuk je neskutečný smrdutý ale přitom nástroje sou čitelné a ty bicí mají grády jako prase...pro mě kvost...díkec kámo za origoš..

2 Dejv Dejv | E-mail | 4. prosince 2015 v 16:57 | Reagovat

Horna bude na HFA!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama