punkový přístup – Report z koncertu STIFF LITTLE FINGERS (Futurum Praha, 2.12.2015)

3. prosince 2015 v 19:19 | RaznAgul |  punkový přístup
Je to už chvíli, co jsem si v kterémsi frcu pořídil dvoudiskovou kompilaci "Punk - the Worst of Total Anarchy" napěchovanou známým i méně známým obstarožním punk rockem. Už si nepamatuju, co mě k tomu vlastně vedlo. Jestli to byla chuť rozšířit si pankáčské obzory dál za pistole, vyšuse a jim podobné, nebo fór s bonusovou sichrajskou hrkající ve hřbetu plastové krabičky. Vzpomínám si ale naprosto přesně, že to bylo tehdy poprvé, co jsem kápl na severoirské STIFF LITTLE FINGERS. Ti se na výběrovce ukázali svou peckou "Nobody´s Hero", která dala jméno jejich druhé desce z roku 1980. A taky si vzpomínám, že to pak dlouho byli právě SLF, co jsem z mého placatého audio úlovku sjížděl nejvíc. Myslel jsem si, že jsem objevil punkovou raritu. A utvrzovalo mě v přesvědčení i to, že nikdo kolem mě, ani z těch zasvěcenějších, neměl o vztyčených prstících nejmenší šajnu. Jedna z nejzásadnějších kapel vlny '77 UK punk rocku v širším domácím povědomí dlouho chyběla. Možná i proto, že, ač přežila dodneška, česká koncertní pódia trvale míjela. Až loňského listopadu se u nás ukázali vůbec poprvé, když do pražského Lucerna Music Baru přivezli své čerstvé, desáté album "No Going Back". Svou návštěvu si po roce zopakovali zaparkováním jednoho z večerů svého současného evropského turné do smíchovského klubu Futurum.


Ke klasickému punk rocku mám hodně blízko také proto, že jsem na něm rostl i jako metalová řepa. Určitě by to pochopil třeba právě kytarista SLF Ian McCallum, který při uváděčce ta-da-da tu-ru-tu-rú-tu vylezl na pódium navlečený v maidenovském the trooper triku. Spolu s ním nestárnoucí, lehce zajíkavý hlas Jakea Burnse, pohodově buřičská basová linka Ali McMordieho a beatový pohon Steva Grantleye a STIFF LITTLE FINGERS se okamžitě opřeli do plné páry vypuštěné z prvních, už více jak třicet let prověřených desek. Koncert téměř beze zbytku kopíroval jejich loňské vystoupení, i s Jakeovými průpovídkami mezi skladbami. Věnoval je inspiračním the Clash ("Strummerville"), obětem církevních úchylů ("Guilty As Sin"), svým depresivním stavům ("My Dark Places") a také věčnému punkovému mládí ("When We Were Young"). Přiznal, jak kdysi ukradli svým muzikantským kamarádům nápad a na něm postavenou skladbu schválně vypustili ven dříve, aby si ji jakože pojistili ("Doesn´t Make It Alright"). A chvíli na to se nakrásně odvázali v zaláskované punk pařbě ("Barbed Wire Love"). SLF dělali, i díky prostředí klubu, krapet podzemnější dojem než minule pod nablýskanou lucernou a Jake si dovolil do hraní zapřáhnout více ze své rebelské nasranosti a agresivních výstupů. I když na oko pohodáři, SLF zůstávají srdcem a jeho koncertním odpichem zanícenými pankáči. Za ty roky nasbírali vzdorující energie do svých desek tolik, že by mohli hrát a třeštit daleko déle než vymezenou půldruhou hodinku. V závěru detonovali nutnou "Suspect Device" a jako přídavek vystřihli očekávanou "Alternative Ulster". A celým večerem potvrdili, že otřepané punks not dead je i jejich zásluhou dávno povýšeno na zákon.

setlist: Nobody's Hero, At the Edge, Roots Radicals Rockers & Reggae, Trail of Tears, Just Fade Away, Strummerville, Guilty As Sin, Harp, Doesn't Make It Alright, My Dark Places, Fly the Flag, When We Were Young, Barbed Wire Love, Wasted Life, Tin Soldier, Suspect Device, Alternative Ulster
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama