SVÄRTA – „Sepultus“

15. ledna 2016 v 18:22 | RaznAgul |  recenze
Tu lebka čadící, tu lebka dávící hnilobné červy, k oltáři obtěžkanému zlými knihami snesl se záhrobní soumrak zpuchřelý od majestátu světla voskovice. Ve vybraném prostředí osvětlené tmy a hrobu rozkrývá švédské černé roucho SVÄRTA svůj umrlčí "Sepultus". Páchnou z něj vlhko čerstvých lopat hlíny a povadlé obřadní kytky. Zní tvrdost podzemí, stěsnané ouzko i vzletnost magického odpoutání z tělesnosti. Hrubý blackmetalový živel doráží bez milosti na onom světě. Jede na věčnost řemeslného černotepectví, neurvale, pod ďáblovým pohonem jak šrotující pásová linka s přepravou šupem pod zem. V převodech mu to síří, dýmá, dusí spalinami. Tu a tam rachotina čertostroje narazí na vlahou žílu. To je pak jiná. Povoluje do chvil posmrtné ambientní unylosti, unášená pryč z tělnatého black bordelu do esotericky tónovaných výšin. Na první i poslední poslech vykazuje album neuvěřitelně odvedenou černou práci, na to, jak neochmýřená dvojka za ním stojí. SVÄRTA do toho práskli teprve předloni čtyřstopou kazetovou demonahrávkou, která je vším, co o sobě kde řekli. Jejich debutové "Sepultus" je tak velkou šancí poznat je blíž. Skrze blackmetalové hrubiánství , které nemá chybu, a jeho odvrácenou stranu v zasvěcujícím kouřmo, které není bledě dnešní.


Občas se stane, že když se mi zajímavou novou nahrávku chvíli nedaří vyhrabat z nějakého distra s únosným poštovným, časem na svůj objev úplně zapomenu. "Sepultus" mi zůstalo trčet v hlavě. Jistě pro čerstvost svých připálenin a éterického ducha, kterým rozmetává jejich přidrzlý pach. Album tne do zátylku blackmetalovým buranstvím, co nepostrádá vypjatý bicí šmrnc a kytarovou eleganci, a nandává si avantgardně ulítlými aranžemi a barvitě vyšinutým hrdlořezem. Aby pak vždy na chvíli protkalo duši úlevou z popuzených pekel v ambientním výdechu. Ze dvou poloh muziky SVÄRTA těžko vybrat, ve které se kapela cítí pohodlněji. V delších skladbách se oddává střídavě oběma stejnou měrou, v nejkratší "oddanosti" tvrději dokonce ani nezasekne. Může tak posloužit jako rozbuška pro atak černým morem do vykotlaných náhrobků mrtvých, stejně jako k hraní u spiritistických meditací a okultního blouznění. A ještě dvě nezbytné věci zvládají SVÄRTA znamenitě - zahlušit se do poloprůhledného zvuku k posílení dojmu a držet se hudební jednoduchosti, byť třeba v manýře lehce ujeté. Dobře, že zas někdo další pochopil, že metalových komplikací je dnes už dost. Cestu k rozhřešení totiž máme takovým způsobem vytýčenou, jako je hudba, kterou k ní posloucháme.

(Album vyšlo na CD u Sad Sadness Song)

datum vydání: červenec 2015
původ: Švédsko


seznam skladeb:
1. Bråddjupets kall
2. Hädanfärdens sigill
3. Gift
4. Våndans högborg
5. Förruttnelsens ljuva nektar
6. Det sublima lidandet
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama