Tu lebka čadící, tu lebka dávící hnilobné červy, k oltáři obtěžkanému zlými knihami snesl se záhrobní soumrak zpuchřelý od majestátu světla voskovice. Ve vybraném prostředí osvětlené tmy a hrobu rozkrývá švédské černé roucho SVÄRTA svůj umrlčí "Sepultus". Páchnou z něj vlhko čerstvých lopat hlíny a povadlé obřadní kytky. Zní tvrdost podzemí, stěsnané ouzko i vzletnost magického odpoutání z tělesnosti. Hrubý blackmetalový živel doráží bez milosti na onom světě. Jede na věčnost řemeslného černotepectví, neurvale, pod ďáblovým pohonem jak šrotující pásová linka s přepravou šupem pod zem. V převodech mu to síří, dýmá, dusí spalinami. Tu a tam rachotina čertostroje narazí na vlahou žílu. To je pak jiná. Povoluje do chvil posmrtné ambientní unylosti, unášená pryč z tělnatého black bordelu do esotericky tónovaných výšin. Na první i poslední poslech vykazuje album neuvěřitelně odvedenou černou práci, na to, jak neochmýřená dvojka za ním stojí. SVÄRTA do toho práskli teprve předloni čtyřstopou kazetovou demonahrávkou, která je vším, co o sobě kde řekli. Jejich debutové "Sepultus" je tak velkou šancí poznat je blíž. Skrze blackmetalové hrubiánství , které nemá chybu, a jeho odvrácenou stranu v zasvěcujícím kouřmo, které není bledě dnešní.

Občas se stane, že když se mi zajímavou novou nahrávku chvíli nedaří vyhrabat z nějakého distra s únosným poštovným, časem na svůj objev úplně zapomenu. "Sepultus" mi zůstalo trčet v hlavě. Jistě pro čerstvost svých připálenin a éterického ducha, kterým rozmetává jejich přidrzlý pach. Album tne do zátylku blackmetalovým buranstvím, co nepostrádá vypjatý bicí šmrnc a kytarovou eleganci, a nandává si avantgardně ulítlými aranžemi a barvitě vyšinutým hrdlořezem. Aby pak vždy na chvíli protkalo duši úlevou z popuzených pekel v ambientním výdechu. Ze dvou poloh muziky SVÄRTA těžko vybrat, ve které se kapela cítí pohodlněji. V delších skladbách se oddává střídavě oběma stejnou měrou, v nejkratší "oddanosti" tvrději dokonce ani nezasekne. Může tak posloužit jako rozbuška pro atak černým morem do vykotlaných náhrobků mrtvých, stejně jako k hraní u spiritistických meditací a okultního blouznění. A ještě dvě nezbytné věci zvládají SVÄRTA znamenitě - zahlušit se do poloprůhledného zvuku k posílení dojmu a držet se hudební jednoduchosti, byť třeba v manýře lehce ujeté. Dobře, že zas někdo další pochopil, že metalových komplikací je dnes už dost. Cestu k rozhřešení totiž máme takovým způsobem vytýčenou, jako je hudba, kterou k ní posloucháme.
(Album vyšlo na CD u Sad Sadness Song)
datum vydání: červenec 2015
původ: Švédsko

seznam skladeb:
1. Bråddjupets kall
2. Hädanfärdens sigill
3. Gift
4. Våndans högborg
5. Förruttnelsens ljuva nektar
6. Det sublima lidandet


