Report z koncertu IRON MAIDEN (Eden Aréna Praha, 5.7.2016)

7. července 2016 v 0:25 | RaznAgul |  reporty
Dalo by se začít otázkou, jestli tohle sem vůbec patří. Kapela, která přitáhne na fotbalový stadion osmadvacet tisíc lidí všeho druhu, před koncertem si nechá na plátně inzerovat "svou" videohru s železnou pannou v roli hlavního hrdiny a při vystoupení blbne s plyšákama naházenýma na pódium z obecenstva, má k metalovému undergroundu sakra daleko. Nepatřila by sem, nebýt kapelou, která kdysi vzešla ze zaplivaného putykového podzemí a před drahnými lety, které si mnohý dnešní metalista ze svého rodného listu sotva spočítá, položila základy všeho, co se dodnes zove heavy metalem. Přeživší z metalové generace osmdesátých let jsou na své IRON MAIDEN napojeni pupeční šňůrou, odnošeni v trikách s jejich ikonickým jménem a tučně odkojeni jejich klasickými deskami. Kdo na nich s metalem začínal a odrostl, nedá na ně dopustit. Je jedno, kdo následující průpovídku pronesl, ale sem bez výhrad sedne - Heavy metal by nebyl ničím bez IRON MAIDEN a metalový fanda, který neuznává tuhle kapelu jako základ svého žánru, ať si radši nechá vystřelit špeky ze svého koženého ohozu. Maiden vydali loni již své šestnácté studiové album "The Book of Souls" a při světové koncertní šňůře stejného názvu začali začátkem letních prázdnin těžkým kovem kypřit střední Evropu. V pražském Edenu otevřeli svou čerstvě sepsanou Knihu duší na cyrilometodějský svátek.


Maiden si přivezli dvoupodlažní pódiovou scenérii vystavěnou po vzoru jakéhosi mayského opida, se závěsným pozadím měnícím se podle tématu a období hraných skladeb. Vše to působilo hodně klasicky. Videoprojekce se omezila na úvodní dramatické dějství, zasazené do pralesních močálů, kde vězel zapomenutý ve spleti lián Ed Force One, než jej drapla ruka monstra, vytrhla ze svízele a poslala s nastartovanými motory k nebi. Pak už se vše soustředilo na živou scénu. S prvními tóny novinkové "If Eternity Should Fail" Bruce Dickinson obřadně skloněný nad vřícím kamenným kalichem počal rozvíjet příběh o tajemnostech dávno zaniklé civilizace. Skladby z posledního alba obsadily první třetinu koncertu. Singlovka "Speed of Light" vysvištěla jak namydlený blesk od kapely, která se rychle dostávala do svého koncertního rauše. Pořádnou šou rozběhával hlavně nezkrotný Janick Gers, naopak na Dave Murrayovi, vždy spíše usedlejším, už bylo hodně znát, jak léta s kapelou nemilosrdně kvapí. Kromě občasných svých ladných kytarových tanečků se spíše držel opatrně v ústraní a rozčepýřené trio Dickinson-Harris-Gers nechal po jejich bláznit.


O nějakém stáři Bruce nechtěl slyšet, ani mluvit, a ctěné, staré fandy kapely počastoval příhodnějším titulem nositelé odkazu. Pro ně kapela poprvé sáhla do minulosti baladickou tonáží "Children of the Damned". Z časů alba bestiálních třech šestek se Maiden pak obratem vrátili do současnosti patetickou skladbou "Tears of a Clown" a prvotřídní stadionovou helekačkou "The Red and the Black", která překonává svůj levný dětinský popěvek famózními, z hlavy nevypuditelnými kytarovými vyhrávkami přes střed skladby. Pozadní pódiové opony s vyobrazením chrámových pyramid a různých nomádských podob Eddieho odkryly maskota ve službách britské kavalérie a kapela vypálila pro všechny maidenovské notoriky očekávanou "The Trooper". Bruce při ní, jak je zvykem, mával standartou impéria a z hecu ji přetahoval blbnoucímu Janickovi přes hlavu, čímž na sebe strhávali více pozornosti, než samotná kultovní skladba. Překvapivě pak následovala koncertně spíše méně výrazná "Powerslave". Deska stejného názvu má jistě živější a pro pódium stvořenější flákoty. Na druhou stranu, esa tažená z rukávu a dvouminutové odpočítáváni do půlnoci jsou tak ohrané věci, že jejich nepřítomnost nijak nemrzela.


Dotřetice otevřeli Maiden mayskou zádušní knihu, a to dalším novodobým šlágrem "Death or Glory" a titulní "The Book of Souls". Domorodou scénu opanoval opoid nadživotní velikosti, který se do kapely navážel tak dlouho, až mu zpěvák v triumfujícím střetu vyrval srdce z hrudi. To bylo předzvěstí, že se koncert pomalu nachýlil ke konci. Úlitbu hituchtivým desetitisícům obstaraly klasiky "Hallowed Be Thy Name" a "Fear of the Dark", sborově vyřvané do smrákání se nad edenskými ochozy. Závěr svého vystoupení kapela už věky ověnčuje di'annovskou "Iron Maiden". A ani tentokrát neudělali výjimku. Z pozadí při ní na vše dohlížela monstrózní bysta Eddieho a přitakávala po všech stránkách výtečně odvedenému koncertu.


K přídavku Maiden přišli nejprve s kozlím ďáblem v plamenném jevišti a povinnou "The Number of the Beast". Z pobayleyovského období vylovili "Blood Brothers", jako agitku metalové sounáležitosti objímající celý nový chrabrý svět. A úplnou tečku za dvouhodinovým vystoupením udělala skladba "Wasted Years", vizuálně doprovázená výběrem toho, co Eddie ze sebe stačil udělat během dlouhých nepromarněných let trvání kapely. IRON MAIDEN kdysi přibrousili ostří tvrdé muziky a sebevědomě jej dobrušují dodnes. I svými strhujícími koncertními spektákly.


setlist: If Eternity Should Fail, Speed of Light, Children of the Damned, Tears of a Clown, The Red and the Black, The Trooper, Powerslave, Death or Glory, The Book of Souls, Hallowed Be Thy Name, Fear of the Dark, Iron Maiden // The Number of the Beast, Blood Brothers, Wasted Years



==
 


Komentáře

1 Augustgof Augustgof | E-mail | Web | 16. února 2017 v 5:39 | Reagovat

first choice morning after pill  <a href=http://qsymia.guildomatic.com/>buy qsymia online prescription</a>  aloe vera pills benefits

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama