Letní festivalová sezóna je mor, který zachvacuje metalové masy a žene je na tisícihlavé potlachy, kde se jim dostává do přesycení pelmelu nej(h)různějšího metalového zrna. Není pak nadto, obrátit se k takovému humbuku zády a žít si dál v ústraní klubovou kulturou. Některé kapely na její pábení slyší i vzdor široce otevřenému nebi, a pak se jim alespoň dostává jistoty, že třicítka lidí, která dorazí na koncert, přijde skutečně a jen na ně. Stejné si vzali do svých zarostlých hlav i portugalští heavíci MIDNIGHT PRIEST, kteří na pár dnů rozjeli své evropské turné a v Praze se ukázali v žižkovském hudebním klubu Fatal. Půlnoční kněžstvo je mladé věkem, ale rozhodně staré duchem, s inspirací v osmdesátkovém heavy metalu do uší tak zřetelně bijící, jakože džudas kdy po zemi chodili a byli také pastorem. Kapela s priestovským dědictvím kouzlit umí, což se jim za dobu jejich osmiletého trvání podařilo už vydatně ukázat na dvou velkých deskách. Na portugalsky textovaném eponymním debutu z roku 2011 se představili z hrubší heavy stránky, aby se po výměně zpěváka a přibrání nového kytaristy vyloupli v melodičtějším tlaku na pilu na předloňské výtečné desce "Midnight Steel". Výtahem z obou fošen sestavili svůj koncertní setlist a přibili jej do zdí podzemí etáže klubu, který prostředím i zvukem jejich extempore setsakra slušel. Koncert MIDNIGHT PRIEST i jeho umístění do klubových prostor Fatalu (troufnu si tvrdit, že géniem loci v Praze bezkonkurenčních) udělaly z všedního úterního večera právem utkvělý zážitek.

Své vystoupení MIDNIGHT PRIEST odpálili ostrou náloží skladeb "Made of Steel" a "Into the Nightmare" ze své albové dvojky a podkouřený vzduch kolem nich rázem šel do varu. Horká jižanská krev jim, hlavně skrze oba nabroušené kytaristy, kypře přidávala na železitém charismatu. A kučeravý frontman Lex Thunder se s nemenší vervou obouval do svorně ukutých těžkotonážních kvapíků. Možná i proto, že skladby z jejich novější desky patří současné sestavě a jdou více na metalové srdce, působila při nich kapela sebejistěji, než při starších okoralých vypalovačkách. Ale i s nimi šlo o pěkný heavymetalový sekec. Až se jim z toho v polovině setu podařilo odrovnat baskytaru. Další z čerstvějších pumelenic "Hellbreaker" potom odehráli bez basového podmazu, a kouzlem nechtěného tak dali nápadněji vyznít kytarovému riffu skladby, za který by si pro jeho majstrbuket zasloužili dostat metál. Než se kapela vrátila v plných na pódium, vystřihli si oba kytaristé společnou džemovací parádu, a i při téhle neplánované záplatě šlo co poslouchat. Pak už nasířená heavymetalová nakládačka nebrala konce, a to až do úplného závěru, kdy kapela pod tíhou těžkého kovu a zjevného nadšení z odezvy klubového osazenstva padla na kolena a vytáhla do výšek své poslední tóny. Přídavek přišel s "Mistress of the Night" a výpůjčkou džudasí klasiky "Hell Patrol" jako předpisového léku na metalový bolehlav. Ještě dlouho poté, co už většina návštěvníků klubu vzala roha, zůstali sedět MIDNIGHT PRIEST u baru a nasávali vykalenou atmosféru, kterou v zapeklitém místě sami rozpoutali.




Díky za report, já byla ve Vizovicích, heavy miluju, i když jedu spíš v bordýlku...ale tyhle Prtugálci jsou fajn!