CANTIQUE LÉPREUX – „Cendres célestes“

19. srpna 2016 v 19:41 | RaznAgul |  recenze
Vdechování hvězdného prachu z písní leprických může rozšířit temné obzory i způsobit fatální záduchu. V hlubokém prostoru zahuštěném do šerosvitných nálad se dá přijít k vyprošťujícím zážitkům monstrózní černé magie, k pádům do prosta vystlaného blackmetalovou snětí i k všelijaké újmě, kterou jsou s to přivodit přízraky beze jména a požehnaného původu. Z kašovitého kovu napěchovaného do první desky québeckých elévů CANTIQUE LÉPREUX neopadá ani tak maso, jako poslední naděje ve spásu skrze svátost oltářní. Album "Cendres célestes" je hodno přízviska ďábelské. Je debutem sotva opeřené formace, rozhodně však ne debutem tvůrčího snažení jejího osazenstva. Všichni se už sešli v několika starších padlých smečkách, což dopomohlo CANTIQUE LÉPREUX od rozbřesku k notné dávce sebevědomí a vyzrálosti. Ty lze z desky cítit odevšad. V její zhýralé divočině napříč neprodyšným šerem, která s sebou bere vše od podbízivých instrumentací přes náladové podlitiny až po rozčertěné peklo. Drží se pevně archaických artefaktů černozlého žánru, i dokáže přitom rozbolestnit odtažitým, ledově ostrým útlocitem a svést silnou hudební vášní. Ani tak to s ní nemusí být snadné. Přistoupit a dotknout se jejího odvráceného světa vyžaduje totiž větší míru troufalosti a skutečně hlubokou tmu.

A když už je tma, ďáblův advokát se táže, proč se tolik nakládat právě do "Cendres célestes". Odpovědí mu budiž, že třeba právě pro onu přísahu sirnatému black metalu, který se ve své náladotvornosti o nic nevzdaluje původnímu pekelnému pachu. Též pro ony čnějící bicí hradby, které opevňují skladby alba a vzpírají i nechávají o sebe tříštit každé klubající se jímavé rozpoložení. Podsadité "Cendres célestes" nakládá z bicích tolik palebného rázu, až si zdusává kytary pod skladebný povrch do pouhého zastydlého doprovodu. Když si pak struny přece jen vymíní svůj prostor, přicházejí jejich velké chvíle a chvíle velikosti celého alba. S přednostním kytarovým výrazem lze muzice CANTIQUE LÉPREUX porozumět, bez něj je pro požitek lépe nechat se jí bezděčně pohltit a povláčet krajinami spájení obskurních siločar. První půle desky vrcholící ve strhujícím, kytarově vyzpívaném stihomamu "La Meute" tak nastavuje přístupnější tvář québecké duchovní lepry, v pozdějších skladbách už dochází k matnějšímu rozkladu temnot a je třeba si blýsknout fajnovostmi jako peprné sólování v metelici "Transis". Album "Cendres célestes" má trojí zákeřnou moc. Vyvolává v ovzduší prašné zvíření nálad, proniká do morku blackmetalové smyslnosti a po vší té spoušti za sebou se ještě dokáže opakovaně vracet.

(Album vyšlo v CD digipaku u Eisenwald Tonschmiede)

původ: Kanada
datum vydání: březen 2016


seznam skladeb:
1. Introduction
2. Le froid lépreux
3. L'Adieu
4. La Meute
5. Tourments des limbes glacials
6. Transis
7. Le Mangeur d'os

==
 


Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 20. srpna 2016 v 12:57 | Reagovat

Tak to mě nalákalo, další temnotička, a kanadská, to nebývá až takovým zvykem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama