Report z oslavy 50. narozenin Petra Sida Hoška (Lucerna Music Bar, 8.2.2017)

10. února 2017 v 18:16 | RaznAgul |  punkový přístup
Ve dvaceti by sežral moudrost světa a nechtěl věřit nikomu, komu je nad třicet. Ve třiceti přestal věřit sobě samému. Ve čtyřiceti už má všechno to životní filosofování u prdele a od padesátky je věkem natolik protřelý, že si tím tuplem začíná užívat svůj pozemský rock´n´roll. Tak je ocejchovaná časová osa životní rebelie, na které se pohybuje nejeden odrostlý pankáč. Své by o tom mohl vyprávět bard domácí punkrockové scény Petr Sid Hošek, který oslavil padesátku na pódiu pražského Lucerna Music Baru, v koncertní náloži všech zásadních fláků svých PLEXIS. Vinšovat a zabordelit jeviště mu dorazila samá pchavá punková kvítka. Taháků na večer tak bylo hned několik. Klub se s otevřením dveří začal rychle plnit a po úvodní projekci dokumentu "Antihero" o Muchově životních snech i kotrmelcích už od baru k pódiu nebylo hnutí. Večer se podařilo vyprodat. K nadšení oslavence a utrpení klubové palubovky, sešlapané a slité hektolitry leptavého piva.


Ještě než se do aparátu píchnul sám půlnoční rebel, předskočily mu v rychlém sledu a zkrácených setech mlátičky velezvučných jmen. Času bylo málo, a tak se hrály jen plnotučné kusy, u zasvěcených dnes už zlidovělé. Příbramští E!E vytáhli těžký kalibr průklepovek, mezi kterými za všeobecného pozdvižení čněly zhovadilá antivojna "Nasrat", křesavé "Pogo" a sic duchaprostá, přesto stoprocentně zabírající úleťárna o skřípnutém mravenci s hotdogem. Éčka hrála nabroušeně svůj napůl sranda, napůl protest punk, srocená zestárlá mládež sebou hnula v kotli a Sid Hošek si mohl libovat, jak mu ten narozeninový mejdan hned od začátku upaluje. VISACÍ ZÁMEK pro mě byli od školských let a jejich černé desky vždycky punkovou hlínou. Jejich věkovitá zralost ale pod lucernou dýchla jakousi bigbitovou noblesou, které nic neubralo basákovo plastové číro, ani blahopřejné "kurvadrát padesát!". Visáči na sebe zavzpomínali po prastaru helekačkou "Vlasta", textově modernizovaným "Traktorem", hulením "Cigára" a notorickou "Stánek" s pivní basou Johna de Billa. Do časů nedávných pak zabrousili v "Punkovým královstvi". S jeho nostalgickým nastolením plně ovládli svou část večírku. Pěli nechci, nechci!, zakrátko se ale i oni chtě nechtě museli z pódia odporoučet. Protože místo už patřilo pražské sebrance S.P.S. Kapela v čele s nestárnoucím Krkavcem hned zkraje chytla "Černou rukou" pod krk a sice bylo na nic, bylo blbě, ale v epidemicky šířené euforii. Tu ještě prohloubily skladby "Máma" a "Svoboda" z kultovní polistopadové kompilace, která byla svého času základní kótou vytyčující domácí punkovou scénu a pro pamětníky je dodnes nezapomenutelná. Stejně jako S.P.S. a jejich kytarově rozježděný, floutkovský punk. Opírali se do toho s takovou vervou, až odvařili zásuvky, a chvíli to vypadalo, že je po oslavách. Brzy ale nacpali zpět do aparatury ukradené tranzistory a s partyzánskou "Ruskou" pak dotáhli večírek k vrcholu. Mohlo se přejít k jubilantovi.


PLEXIS měli ve své minulosti punkové i rockovější chvilky, ale ani v punku se nikdy nepouštěli do příliš tvrdých vod. Kdo je však zná v současném koncertním naložení, ten už seznal, že věkem se řádně zatvrdili a i své někdejší pohupovačky umí až k nepoznání odpálit. Ještě než začali hrát, pustili na plátno nad pódiem čerstvý klip ke skladbě "Cesta k druhejm", jako jakési poselství k dobrodiní v dnešním rozbitém světě. A pak už se jali drancovat i tmelit klub svou muzikou v přímém podání. Ze Sida Hoška se přepnutím z udržovacího režimu v momentě stal na pódiu zčepýřený živel. Vedle "Punku a pláče" mu i v padesátce zůstalo vše, čím je pankáč zdravě živ. S páskou chaos přes paži, s o něco více zrašplovaným zpěvem a vším dobrým ze staré i novější tvorby PLEXIS rozjel se svými kumpány nepředstavitelné rodeo. Vysrali se s odporem "Mezi cvoky", nakydali na "Parlament", dokázali "To" i to, že "Sid Vicous" byl nevinnej a přenesli se přes "Krize" až do povznesených stavů, ve kterých "Svět jsou bary". Mucho si zval na pódium své blízké, spřízněné muzikanty, kteří přišli dát hobla a přidat svou troškou do pogujícího mlýna. O vybrané skladby se tak PLEXIS podělili s gratulanty z Harleje, Majklova strýčka, Tří Sester i Našrot. Od pódia až k barovému stolu lítaly do hlavy "Calambre". A že se z toho už všem potily natužené frizúry a kroutily nohy, "Čert to vem"! Všichni ještě měli dost sil na přídavek. Ten přišel s klasikou "Ona neví o co jde" a ještě jednou, naživo, zahranou úvodní klipovkou "Cesta k druhejm". Oslava padesátých narozenin Sida Hoška byla velkým punkovým svátkem. Přesprejoval šedivějící kštice a vrátil o desítky let zpět v čase.


==
 


Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 11. února 2017 v 9:21 | Reagovat

Přiznávám, že zrovna punk nepatří mezi moje oblíbené směry, ale byla jsem kdysi na slavnostech v Novým Boru a tam to mastili Visáči takovým způsobem, že mě to oslovilo. SPS tedy moc nemusím, pana Hoška si vážím, ale od Plexis se mi líbí jen něco. Ovšem uznávám, že to musela bejt jízda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama