Původní rozhovor se SOL SISTERE

3. března 2017 v 22:14 | RaznAgul |  původní rozhovory
Prostřednictvím rozhovorů pod hlavičkou "sedmi pekelných bran" chci představovat kapely, které mi v poslední době zasáhly mé metalové srdce. V sedmi otázkách otevírám prostor pro ty, kteří tvoří metalovou muziku v pravověrném duchu, se skutečným zapálením a undergroundovým přístupem ke svému dílu.


Nehmotné vzduchoprázdno se nad kozorohým obratníkem rozetmělo do esoterismu sluneční hvězdy, který umí vyřádit se ve vzrušujících erupcích i mírnit svou žáhu do povznášejících nálad. Tak by se daly vyložit název a pod ním skrytá muzika loňského debutového alba "Unfading Incorporeal Vacuum" od slibné chilské úderky SOL SISTERE. Kapela vznikla z popudu dvou metalových nadšenců v roce 2013. Ještě než počastovali hladové blackmetalové podzemí svou albovou prvotinou, podráždili jeho chutě krátkým EP stručně titulovaným "I". Jejich debut si krátce po svém vydání našel své místo i u mě. Pln nadšení z poslechu čarovné desky jsem se obrátil na kytaristu kapely Ricardo Arayu a položil mu pár zvídavých otázek.

I. Když jste si začali pohrávat s myšlenkou dát dohromady SOL SISTERE, měli jste hned od první chvíle jasnou představu, že chcete hrát black metal postavený na zatěžkaném, agresivním základu, který se ale současně dokáže rozkvést do kouzelně odzbrojujících nálad a ponořit se do hlubokých emocí?
"Myslím si, že jednou z příčin, proč si kapela stále zachovává svůj náboj, je fakt, že hned od počátku měla jasno ve svém hudebním směřování. Ještě před založením SOL SISTERE jsem hodně poslouchal tehdy rodící se post-black metal, blackgaze a podobné náladové ponurosti, žádná z kapel ale ve mně nedokázala vyvolat emoce, po jakých jsem se v muzice pídil. Cítil jsem, že kapely takového ražení se už pouštějí za hranice metalu. Chyběl mi u nich duch black metalu 90. let, na kterém jsem kdysi vyrůstal. Vždycky se mi hodně líbily melodické švédské bandy jako Dissection a Dawn. A taky některé doom metalové spolky, něco z post-rocku a obecně náladová a melancholická muzika. Tak jsem si jednoho dne usmyslel, že si vytvořím vlastní recept a namíchám si do své muziky hudební přísady dle vlastní chuti. Tehdy jsem složil "Death Knell", úplně první skladbu SOL SISTERE. Měla v sobě ony švédské vibrace, zklidněnou doom metalovou pasáž, úvod laděný do post-rocku a podobně pojaté kytarové sólo, především ale měla zřetelného blackmetalového ducha. Ve své různorodosti byla vyladěná přesně tak, jak jsem chtěl. Pomalé pasáže jsou hodně důležité pro celkovou náladu skladeb. Spíš se mi ale líbí, když se o ně muzika jen otře a jinak to dál pere v pořádném kvapu. Vždycky je to o správném vyvážení."

II. Kapelu jsi založil spolu s bicmenem Pablo V. Nicméně svébytné hudební rysy SOL SISTERE získali až s příchodem tvůrčího vokalisty C. Ten však z kapely nedávno odešel a jeho místo zaujal nový zpěvák Luis Z. Jak se tyto proměny sestavy podepsaly na vaší metalové tváři? Co jste si ponechali z odkazu skladatelského umu, který do kapely přinesl C., a co vyplavil nový duch kolující v žilách současných SOL SISTERE?
"Jak zmiňuješ, C. se přidal ke kapele krátce po jejím vzniku, podílel se na muzice svými texty a stál u zrodu hudebního i duchovního pojetí SOL SISTERE. Propůjčil hlas oběma naším dosavadním nahrávkám, EP stejně jako debutové desce. Po jeho odchodu přišel do kapely nový zpěvák Luis Zapata a s ním i čerstvá energie. Děláme v současnosti na novém albu a několik skladeb je ještě potřeba otextovat. Luis se ale už i v tomto směru činí a snaží se navázat na myšlenkové pojetí našich předchozích nahrávek. Je také dost zkušeným kytaristou. Dal muzice SOL SISTERE trochu jiný feeling, ale sedlo si to. Vokálně se drží drásající, prožívané agresivity s velkým hlasovým rozsahem. I s ním si tak kapela zachovává ve vokálech svébytný výrazový punc. Nové nápady a přístupy jsou pro kapelu vždy vítaným přínosem. Luis je v tomto směru hodně vnímavý a věci mu jdou od ruky."


III. Ve své filosofii SOL SISTERE uctívají slunce v nadhlavníku nad obratníkem Kozoroha, to jest ve chvíli letního slunovratu, jenž pro vás představuje symbol nejvyššího duchovního zasvěcení. Symbolu sluneční záře je ve vašich textech užito ale i v jiném významu. Sluneční paprsky také dávají vidět na veškerou bědnost a zkázu světa kolem. Jak moc z pozitivní a negativní energie tedy od slunce k SOL SISTERE proudí?
"Slunce jako vesmírné těleso nemá samo o sobě pozitivní ani negativní charakter, smysl mu dává samotné jeho bytí. Je prospěšné pro život, ale dokáže též spálit na prach. Kladné či záporné vlastnosti do něj promítáme až my jako lidé. Podle toho, jak jej vnímáme, jaké síly mu přisuzujeme nebo i jaké vlastní prožitky s ním spojujeme. Obojí přístup k symbolice slunce je stejnou měrou oprávněný, můžeš se zaměřit na oba jeho významové póly. Nebe a peklo, dobro a zlo, alfa a omega jsou dvě, vždy přítomné, strany naší skutečnosti. Slunce má také svůj kosmický cyklus. V přísluní je nám nejblíže, v odsluní je od nás nejvíce vzdáleno. Podobně se naše životy ocitají někdy blízko stavu vnitřní rovnováhy a jindy se mu dost vzdalují. Vše se odvíjí v cyklických stádiích. Je při tom zajímavé vnímat a snažit se postihnout oba póly skutečnosti. Jako metalová kapela jaksi přirozeně tíhneme k temnějším, negativním stránkám života, utrpení a melancholii. Ale nejde o to zcela propadnout zmaru a zatracení. Je nám blízké také téma duchovního růstu a muzika, kterou hrajeme, dává prostor k jeho rozvíjení."

IV. Vaše debutová deska je poměrně sevřená ve svém skladebném pojetí, s nápadně vyčnívajícím kytarovým vzorováním, blastbeatovými nájezdy a občasnou úlevou v jemně rozehraných melodiích. Chcete v tomto duchu pokračovat i na následujících nahrávkách SOL SISTERE?
"Album je výpovědí o tom, jak vnímáme tvoření muziky. Vzniklo z naší přirozenosti a je výsledkem poctivého skladatelského snažení. Osobně si myslím, že dobré melodie hrají hodně důležitou roli ve vnímání muziky a emocí, které chce vyjádřit. K přímočarému, vyřvanému vokálu, co lze sotva považovat za zpěv, mají kytary úlohu vykouzlit melodie, které zůstanou v hlavě a v posluchači vyvolají ty správné nálady.
I v nových skladbách se snažíme držet stejného hudebního základu jako na "Unfading Incorporeal Vacuum". Tentokrát byl do komponování už od začátku více zapojen bubeník Pablo Vera a přišel s věcmi, jaké by mě samotného nenapadly, jako třeba zvláštní rozvíjení riffů. Znamená to, že i naše současná tvorba se ubírá po vyšlapané cestě, nicméně používá nové fígle, které muziku pozoruhodně občerstvují."


V. Z vašeho úvodního třískladbového EP se na debut dostala nakládačka "Relentless Ascension". Čím je tahle skladba tak výjimečná, že jste ji dali na obě nahrávky?
"Ta skladba se nám hodně líbí a soudě podle ohlasu se líbí i lidem, co chodí na naše koncerty. Docela věrně vystihuje náš hudební styl. A také s ní otevíráme náš koncertní setlist. Dokonce jsme jí pro živá vystoupení rozšířili o intro, které na desce není. Jde o hodně energickou pecku, na albu jí patří hned druhé místo, má nabalované melodie a úchvatnou zklidňující střední část. Po stránce hraní je to docela jednoduchá skladba, ale má v sobě cosi, co nás na ní nesmírně baví."

VI. Podle převažujícího temperamentu alba "Unfading Incorporeal Vacuum" bych čekal, že koncerty SOL SISTERE budou zahaleny v mlžné, odosobněné auře. Na pódiu se ale kapela chová jako utržené, pačesaté metalové zvíře, jak jeden může zažít přímo na vašich vystoupeních nebo alespoň shlédnout na několika záznamech z vašich koncertů na youtube. Vypadá to, že jste spíše pořádně nažhavení metaloví srdcaři, než přemítající duše odtržené od reality.
"Je to tak. Naše muzika je hodně živelná a na pódiu se jí snažíme prožít se vším, co k metalu patří. Dokážeme ale procítit i její jemnější a introvertní momenty. Pódiová šou pro nás představuje významný prvek a musí být v souladu s momentálním rozpoložením muziky. I v tomto nám záleží na detailech. To, že při koncertech nejsme pomalovaní a nepoužíváme propriety tolik typické pro blackmetalové kapely, není náhoda. Na pódiu nám jde o prostý a upřímný výraz."


VII. Evropské kapely, kterým se poštěstilo hrát v Latinské Americe, si často nemůžou vynachválit místní metalové fandy pro jejich horkokrevné nadšení. Čím dalším se může pochlubit vaše místní scéna? A co očekáváte od svého evropského turné plánovaného na letošní léto?
"Jasně, chilští metalisté jsou hodně divocí a dokážou se na velkých akcích pořádně rozřádit. Kapely větších jmen si tak při svých vystoupeních často hodně libují. A musím dodat, že tahle nátura se projevuje nejen v metalové muzice. Pokud jde o menší místní akce, lidé se dokážou více odvázat spíše mimo hlavní město Santiago. V porovnání s velkými koncerty ale bývají tyhle akce podstatně klidnější. I tak je místní scéna dost oddaná a SOL SISTERE byli skvěle přijati na řadě míst, kde dosud hráli.
Během našeho malého evropského turné neočekáváme natřískané kluby. Možná na jednom festivalu se na nás příjde podívat více lidí, ale nemůžu prozradit jeho název, protože ještě nezveřejnil soupisku kapel. Půjde o skromné turné s několika zastávkami. Brzy oznámíme data a místa našich evropských vystoupení. Stále ještě ladíme některé detaily."

Díky moc za povídání! Ať každý další rozbřesk slunce je pro vás a vaší muziku tolik inspirativní, jako doposud!!
"Díky za rozhovor a zájem o kapelu. Tvá podpora nás hodně těší!"

==
 


Komentáře

1 Miro Kicko Miro Kicko | E-mail | 10. března 2017 v 17:00 | Reagovat

Dík za suprový rozhovor se Sol Sistere,
na tuto kapelu sa do Prahy rád prídem pozrieť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama