ETERNAL CHAMPION – „The Armor of Ire“

29. dubna 2017 v 13:35 | RaznAgul |  recenze
Jeho místo je mezi světy, kde jako věčný hodinář seřizuje kosmický čas mezi dobou řádu a obdobími chaosu. Říká si ETERNAL CHAMPION a po čtyřech letech od počátku své vlády uvedené jednou blyštivou demonahrávkou zasadil do soukolí svého hodinového stroje první velkou desku nazvanou "The Armor of Ire". Jeho příběh ani hrdinové nejsou z tohoto světa. Nad tvořivou vášní díla dohlíželi bájní serafové, démoni nedobytných citadel, též pokřivení i úslužní skřeti a chrabří pokušitelé dobra i zla. Sám zpěvák kapely Jason Tarpey se nechal slyšet, že nebýt fantazijních světů kolem, jeho hudební duše by byla vyprahlou studnou zející do metalového prázdna. Posedlost fantasy příběhy i vyvedení obalu alba by mohly svádět k unáhleným soudům, ale bacha, tady nejde o žádné pozlátkové pohádky velkoprsých válečníků. Tady jde o srdcařinu zaprodanou nejposvátnějšímu dávnověku. Texaští okovaní gerojové s epickou lehkostí a undergroundovým nadhledem triumfují svým debutem nad tradicí heavymetalových osmdesátek. Její stopy pomáhají pro dnešek šlapat spolu s dalšími následovníky raných manillských cest. Patří k zástupům těch, co objevili kouzlo zašlého kovového bájesloví a čarují s ním divotvornou muziku. S notou tolikrát hranou, přesto stále svěží a sotva oposlouchatelnou. Přemožitelé věčného času ETERNAL CHAMPION na "The Armor of Ire" upřeli svůj zrak nazpět a na horizontu heavymetalových dějin, ve snových krajinách kalených ostřím úsvitu a řezaných skalistou udatností poznali svůj osud.


Poslech alba je téměř éterickým zážitkem. I když kytary zařezávají silou a bicí si umí muziku podat, "The Armor of Ire" povětšinou zlehka plyne v peřejích těžkého kovu a rozpouští jeho tvrdost ve svých melodických vnadách. Nepatří k deskám, které potřebují určité rozpoložení, aby byly přijaty a pochopeny. Naopak, sama takové rozpoložení bezděčně vnucuje. I svojí ležérní duchařskou aurou, kterou kapela pobrala od blouznivých spolků z dob, kdy se z hipísáckého hard rocku rodil náš heavík. Do příjemných toxických stavů muziku povznáší vláčný vokál Tarpeyho, který se bez větších vzruchů drží svých mámivých středních poloh. Odosobněný jako odraz světa z druhého břehu. Album je silně návykové, a to hned s úvodní, grandiózním riffem kovanou "I Am the Hammer" a unášející titulkou "The Armor of Ire". Ta je jak stvořená pro kolekci heavymetalových best of. Deska s každou další skladbou umocňuje své kouzlo. A ve výpravné, lovecraftovské "Invoker" pokořuje s pomocí bytostí z hlubin poslední královské šiky z chrabrého panství Pictdom a nadobro ovládá duši zaposlouchaného metalisty. Co na tom, že podobnou muziku hrajou staré desky Manilla Road. ETERNAL CHAMPION se ostatně ani netají tím, že hodlají vzkřísit ducha tradičního amerického heavy metalu, kterého ještě v rozpuku spláchla mocná britská vlna. Jestliže se někomu podaří probudit stařičké múzy s přirozeností a šarmem, jak předvedli tihle amíci na své prvotině, tomu i epigonství může být připočteno k dobru.

(Album vyšlo na CD a vinylu u No Remorse Records a k poslechu je též na bandcamp stránce kapely)

datum vydání: září 2016
původ: Texas / USA


seznam skladeb:
1. I Am the Hammer
2. The Armor of Ire
3. The Last King of Pictdom
4. Blood Ice
5. The Cold Sword
6. Invoker
7. Sing a Last Song of Valdese
8. Shade Gate

==
 


Komentáře

1 Missariel Missariel | Web | 30. dubna 2017 v 14:08 | Reagovat

Solidní hevík....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama